Doporučuji k přečtení každému, kdo uvažuje o důstojném a spokojeném životě na vesnici. České družstevnictví už od dob Rakousko-Uherska spočívalo na zásadách: Každý na svém a za své a co se nevyplatí dělat samostatně, na to se spojím se sousedy podle pravidla "Dobré účty dělají přátele". Fungovalo to skvěle, dokud se do toho nenacpali komunisté. Existovaly družstevní mlýny a pekárny, mlékárny a sýrárny, lihovary, škrobárny, ale také sušírny čekanky (cikorka - kávovina, dnes známá jako Melta) dokonce i elektifikaci vesnic zajistila ze 2/3 elektrifikační družstva, která se složila na transformátor a natahala po vesnici dráty.. Některá družsta si i postavila vlastní malé elektrárny. Zemědělci vlastnili sklady na obilí, které byly vybaveny technikou na čištění a sušení obilí, společně nakupovali stroje, náhradní díly, hnojiva a další agrochemii. Sdružovali se dokonce i na mezinárodní úrovni, běžné byly třeba celé lodní náklady ledku z Chile, které byly zakoupeny společně. Zajišťovyli si společnými silami i prodej velké části vlastní produkce a zásobování vesnice spotřebním zbožím. Tato družstva nebyla zaměřena na zisk, ale na spolupráci a úspory při nákupu a zpracování. Z i přesto vytvořeného zisku vytvářely rezervní fondy, které sloužily na zvelebování obce, nákupy strojů na zpracování další produkce. Tato družstva i zaměstnávaly řemeslníky, třeba na opravy zemědělské techniky či obsluhu složitých strojů, které družstvo vlastnilo.
Tedy, družstevní spoluvlastnictví jako cesta, jak se na vesnici neudřít a vybudovat fungující obec lidí, kteří mají společné názory a cíle.
http://www.ulozto.cz/x4UgQiT/feierabend-zemedelske-druzstevnictvi-pdf