Josua: Máš pravdu, že kdybych chtěl, aby mi matematika prozdradila i to, kdy mou úrodu postihne sucho, uhnijou kořínky nebo mi to sežerou třeba hlodavci, musel bych dokázat sestavit nesmírně složitý matematický model a navíc mít stejně nepředstavitelně výkonný počítač. Představu si můžeme udělat podle meteorologických modelů - roky práce programátorů, superpočítače, ale předpovědi nic moc. Jako kluk jsem získával první truhlářské zkušenosti v dědově dílně, kde jsem z hromady hoblin vylovil kus odřezku a zkoušel do něj vrtat a řezat. Později jsem zkoušel vyrobit nějaké krmítko. Tehdy jsem nadával, jak ta pila řeže křivě. Jenže děda tou samou pilou dělal přímo ukázkové řezy. Musel jsem uznat, že chyba není v pile, ale v tom, kdo ji vede. A s matikou to vidím stejně. Nepřesností se dopouští ten, kdo ji používá. Někdy to ani jinak nejde - to je případ těch složitých modelů, které jsou nad lidské síly. Ale když mne zajímá, jestli je cesta, po které se chci vydat, schůdná, nepotřebuji přesný výsledek, ale často stačí odhad nebo jen vypočítat mez, která znamená ortel. Vrátím se k té mrkvi. I tento příklad jsem hodně zjednodušil, protože mi nešlo o nalezení optimálního jídelníčku, ale jen o příklad použití matematiky a fyziky, jak se k němu dopracovat. Pokud mi vychází, že její energetická hodnota je nedostatečná kvůli poměru příjem energie z mrkve/ výdej energie na vypocení její vody, nic na věci nemění jakou budu mít úrodu (špatná úroda nezlepší kalorickou hodnotu mrkve). Pokud se mrkve nechci vzdát, musím hledat energeticky bohatší potraviny, které chybějící energii doplní, nebo jinou cestu. Třeba když budu mrkev konzumovat dušenou v teplém stavu.
Když jsem se v práci bavil se šéfem topenářů, kteří s námi dělali kotelny, říkal mi, že je to duchařina. A líčil, jaké naschvály mi ta voda v nádobách bude dělat. I tady jsem se přesvědčil, že za ty duchy může nepromyšlená montáž. Když se návrh soustavy důkladně promyslí a podle návrhu se to přesně smontuje, duchové se neobjeví. Velice často se mi stává, že něco duchaří jen proto, že někdo nevhodně umístil měřidla nebo navrhoval regulaci, aniž by měl jasnou představu, co to je. Věda často dostává hanlivé nálepky jen proto, že nějaký novinář napíše "vědci objevili" nebo "vědci tvrdí". Pak se ukáže, že je to jinak, ale že v tom neměli prsty skuteční vědci, už nikdo nesdělí.
Zmínil jsi také selský rozum. I ten mnohdy stačí k rozhodnutí. Třeba z historických pramenů vím, že v dobách, kdy na světě žila méně než miliarda lidí, došlo k první energetické krizi. Dřevo se už těžilo od měst tak daleko, že jeho dovoz byl neúnosně nákladný. Dřevo je sice obnovitelný zdroj, ale obnova trvá mnoho desetiletí až staletí. Takže ještě někdy před krizí lidská populace dospěla ke kritickému počtu, kdy planeta přestala stačit obnovovat tehdejší hlavní palivo. Když člověk našel náhradu (uhlí), populace začala se zrychlením růst. Až nám neobnovitelné zdroje dojdou do té míry, že se jejich zbytky nevyplatí těžit, budeme ve stejné situaci. Odkázáni na dřevo. Ovšem ve více než desetinásobném počtu obyvatel oproti té první krizi, s mnohem většími městy, zvyklí na pohodlí, bez schopností potřebných k přežití, s půdou, která skoro neplodí a bez umělých hnojiv. Pozitivní je to, že snižujeme energetickou náročnost obydlí. To dává většímu počtu lidí šance přežít zimu. Potravu si mohou vypěstovat jen ti, kteří to umí, mají čím, z čeho a kde. Pitná voda se ale s člověkem z města nepřestěhuje automaticky. Ta dnes teče z přehrad a vrtů přes úpravny a čerpací stanice do městských kohoutků. Když udržíme výrobu elektřiny alespoň na nutném minimu, poteče dál, ale ne tam, kde si budeme muset pěstovat potravu. Na mnoha místech se pitná voda nedá zajistit studnou nebo vrtem. Vrtná souprava by stejně nepřijela - nebude nafta. Ani cisterna s vodou z města - nebude nafta. I kdyby bylo náhradní palivo do aut, nebude dost vrtných souprav a cisteren. Kdyby se všichni jen z Prahy řídili tvým příkladem a zabrali si 1ha pozemek, zabrali by území víc, než 100x100km. Já prostě tím selským rozumem vidím, že nás je příliš už asi 450 let. Co tě vede k přesvědčení, že se můžeme množit dál?