Ta honba za dokonale hygienickou čistotou mne nikdy nepřestane fascinovat. Místo jedné WC kuličky už jsou dnes třeba 4, vysavače nám dokonale likvidují roztoče, ale alergiků přibývá. Libovolná breberka nezaroste do zeleniny, aby pak zákeřně pozlobila konzumenta. Zato chemikálie, které jedni kolem sebe rozprašují ve snaze vyhubit vše, co ani nevidí a neznají, nebo léky, kterými se jiní cpou ve snaze vyhubit vše, co si myslí, že mají v sobě, likvidují na čističkách užitečné bakterie a kontaminují vodu, která z nich vytéká do potoků a řek. Následně i do oceánů. A kontaminuje nejen ryby, ale vše co roste. Ať je to zelené, nebo se to hýbe. Náš svět už dávno není hygienicky čistý a nezávadný. Snaha o dokonale čistou domácnost je k ničemu, když pak člověk vyleze ven, aby se dostal do práce, školy, obchodu, atd. Stejně platná je snaha o dokonale čistý kompost, když se nám pak po zahradě proběhne cizí kočka, pes, trousí tam ptáci, kteří se pohybují po půlce zeměkoule, hlodavci, nepočítaně hmyzu...
Můj děda kdysi postavil v zahrádkářské osadě kadibudku a asi proto, že byl jedním z mála, kdo uměl držet šoufek, vybíral ty dary rovnou na kompost vedle budky. Navozil tam listí z lesa, z pole u zahrady v příhodnou chvíli zprivatizoval pár balíků slámy, prosypal to vápnem a přes léto na tom kompostu rostly výstavní rajčata, růžičková kapusta a další zelenina. Na podzim to překopal a vybral, co tam nepatří. Trochu kompostu prohodil sítem, aby bylo čím vylepšit původní jíloviště, kde jsme měli pozemek. Jedl jsem mnoho let ode všeho, co tam vyrostlo. Některé druhy přímo na zahradě umyté pod tekoucí vodou. Nevzpomínám si, že by někdo z naší rodiny měl kvůli tomu potíže.