Jak na akáty?
Re: Jak na akáty?
- Petra Stejskalová
- Příspěvky: 479
- Registrován: 08 pro 2010 22:17
Re: Jak na akáty?
- Miloš Möhwald
- Příspěvky: 26
- Registrován: 08 bře 2010 21:43
Re: Jak na akáty?
:-)Tot me rady. za zkousku to muze stat, treba to bude ucinejsi nez mesicni cyklista jen bezhlave strihajici porad dokola:-).
:-D
-
- Příspěvky: 1744
- Registrován: 21 dub 2011 08:02
Re: Jak na akáty?
Re: Jak na akáty?
Vladimír Šabata: Ano, prokázat svoji odbornost skrze fotografie by bylo ideální ale obávám se, že by tady pak téměř nikdo nezbyl. Tato síť je v mnoha směrech kompromis a nejspíš ještě nějakou dobu bude. Kultura nevnikne ze dne na den.
Re: Jak na akáty?
Re: Jak na akáty?
Zdravím všechny, jsem ta, co kladla prvotní otázku:-)
a jako shrnutí mého problému jsou zde tři zcela odlišné názory - jeden eko - pokácet a dál sekat výmladky až se akát unaví, druhý neeko - pokácet a natřít něčím, co je velice agresivní jed a těžko říct, jestli to pomůže, třetí drasťák - pokácet a vyrvat kořeny traktorem. No a pak ten skot, co má opletačky s úřady. A lunární kalendáře zavánějící magií:-)
Co si vyberu, fakt netuším a mám dojem že v diskusi není snad nikdo, kdo by se s podobným problémem zatím v praxi setkal a úspěšně se mu jej podařilo vyřešit - nebo se pletu?
Proto prosím odepisujte ti, co jste fakt někdy takový problém řešili a vyřešili, jinak to pro mě nemá smysl a už vůbec nemluvím o napadání jeden druhého, což s diskusí vůbec nesouvisí
Děkuji
- Petra Stejskalová
- Příspěvky: 479
- Registrován: 08 pro 2010 22:17
Re: Jak na akáty?
Milá Amice, já jsem ta s tím jedem :-)
Navážu na (podle mého názoru) zásadní informaci z příspěvku QNX, totiž že akáty se na různých místech chovají různě (ostatně jako lidé, že...), a pokusím se popsat Vám naši situaci, třeba Vám to k něčemu bude.
Máme zahradu v Pošumaví o výměře zhruba 3500 m2, cca 550 m n. m. Pozemek je orientovaný na jih, je dost svažitý, v části parcely jsou vybudovány velké terasy spojené schody, na těchto úrodných (nebo "úrodných") plochách a k nim přilehlých svazích rostou dnes vesměs ovocné stromy a keře (myslím tím rybíz a spol.), sekáme tu trávu a podobně. Větší část pozemku však tvoří katastrálně úhor, suchá, skalnatá, svažitá plocha, na které rostl, roste a bude růst smíšený lesík. Zahrada je zhruba osmdesát let stará, předtím tu byl maličký sádek (dole) a zbytek tvořil lesík + houští + křápiště (skládka skleněných, keramických střepů a tu a tam nějaké železo - žádný nebezpečný odpad sem v devatenáctém století nevyhazovali). Tvar terénu celé zahrady může někomu vzdáleně připomínat amfiteátr, i akustika je tu pozoruhodná, nemůžeme pomlouvat sousedy, slyšeli by nás :-)
Před těmi osmdesáti lety vysázel můj dědeček, vášnivý včelař, po obvodu lesíka medonosné akáty. Většina těchto stromů stále stojí, tu a tam nějaká větší větev proschne, uřízneme ji, pokud ji dřív nezlomí vítr. Tyto dospělé akáty máme rádi, tvoří účinný větrolam/pohledovou clonu ze severu, krásně kvetou a voní, včely je milují, dřevo pěkně hoří a hlavně stromy téměř neodnožují a podrost dovolí vzejít jen zanedbatelnému množství semenáčků. Mimo obvod lesíka, tedy uvnitř mezi ostatními vzrostlými stromy, roste jen několik řekněme čtyřiceti- až padesátiletých akátů. Sloveso ROSTE v tomto případě znamená roste do vytáhlé výšky za světlem - tj. málo květů a slabé kmeny. O to více se tyto akáty věnují odnožování. Ale žádná velká práce s tím není, dokud stromy stojí. Koza by z těch výhonů nevyživila :-) Stačí mladé akátky vzešlé z kořenů dvakrát třikrát ročně ostříhat.
Akáty, které nám letos způsobily (a patrně ještě způsobí) potíže, rostly v příkré skalnaté stráni v srážkovém stínu dospělých jedlí. Tedy sucho ze svahu, sucho ze skály, suchu z jedlové střechy nad nimi. Není se co divit, že suchá léta posledních roků tyto stromy dorazila. Proschly natolik, že hrozilo nebezpečí, že se při větším sněhu vyvrátí, vezmou s sebou kus stráně a spadnou rovnou na dům. Tak jsme je pokáceli. Protože ze zkušenosti víme, že naše čerstvé akátové pařezy zběsile obrážejí a že některým toto poslední tažení vydrží i řadu let, rozhodli jsme se na čerstvou plochu těchto konkrétních pařezů aplikovat zmíněný jed. Místo je totiž špatně dostupné, tak akorát pro kamzíka :-), a proto jsme doufali, že obrůstání aspoň trochu omezíme... Jak už jsem uvedla, Roundup nezabral. Stráň je plná malých akátků, některé jsou až v desetimetrové vzdálenosti od pařezu. Stříháme. Nezaříkáváme - ani za svitu měsíce, ani jindy. Oheň používat nebudeme, kdoví co bychom podpálili. Traktor se v našem terénu pařezům ani nepřiblíží, natož aby trhal. Houbu jsme zkusili ve vlhčích místech, tam zabrala, tady je příliš velké horko a sucho. Abychom čekali, než se trní samo se sebou vypořádá (viz Petrův příspěvek výše), na to bohužel nemáme čas. Je to hloupé říct něco takového o čase v souvislosti se zahradou, ale sukcese na naší suché skále střídá stadia veeeeeelmi zvolna. I s neregulovaným lesíkem máme vlastní zkušenosti: pamatuji si před čtyřiceti lety normální "divoký" lesík, kde dědeček tu a tam něco probral, tu a tam omezil mladé akáty a tu a tam porazil příliš bujný bez černý, a ve velmi živé paměti mám třicet let babiččiny neregulované = neprůchodné, tmavé a za světlem vyčouhlé džungle, kde kromě náletových javorů se nic jiného neuchytilo a kde se s velkým nadšením usídlila invazivní netýkavka... Děkuji, ale tohle podruhé už ne :-) Proto stříháme a stříhat budeme, dokud pařezy nevyhladoví. Zdůrazňuji, že v našem případě těchto konkrétních pařezů je střih (pokosení) dvakrát třikrát ročně k ničemu.
Pokusila jsem se popsat naši (naši konkrétní, nikoli obecnou) situaci a náš život s našimi akáty na naší skále. Třeba Vám to nějak pomůže :-)
A ještě mě napadá jedna věc. Když jsme před třemi lety začali likvidovat babiččinu lesní džungli, rozdělali jsme na jedné "mýtině" oheň, abychom spálili suché akátové trní na místě a nemuseli se s ním prodírat až kdovíkam, ty trny jsou fakt otravné. Nebyla to žádná vatra ani nějaké žďáření (to podtrhuji). V místě tohoto improvizovaného ohniště se snad do týdne objevily mraky maličkých akátových semenáčků. Oheň sežehl javorové nosy a roční javorové semenáčky a akátkům vznikl nečekaný prostor bez další konkurence.
Zdraví a dobré pořízení s akáty přeje Petra
- Slavek Krčmář
- Příspěvky: 66
- Registrován: 07 srp 2010 18:00
Re: Jak na akáty?
Jakým způsobem jste paní Stejskalová s Roundapem pracovala? Já sice zkušenosti přímo s akátem nemám, protože u nás
se nechová invazivně, ale při práci pro státní lese jsme občas užívali Roundap. Ná dřeviny které tvoří výmladky se Roundap používal tak, že se po skácení stromů natírali pařezy neředěným přípravkem. Důležitou podmínkou je, že to musí být v období kdy stromy shazují listí a tudiž jde míza do kořenů. U nás toto fungovalo perfektně.
- Včelka Mája
- Příspěvky: 58
- Registrován: 21 úno 2011 10:08
Re: Jak na akáty?
obracím se na Vás s dotazem ohledně likvidace akátu. Máme na okraji zahrady několik stromů akátu, které se však začaly nekontrolovaně rozrůstat po zbytku zahrady. Můžete mi poradit, jak se akátu zbavit?
Trnovník akát (Robinia pseudoacacia) je velmi houževnatá invazní rostlina čeledi bobovitých. Původem je ze Severní Ameriky. Její vysazování či údržba je vhodná pouze tam, kde nemá možnost šířit se nekontrolovaně do okolí. V českých podmínkách jde o invazní druh. Do Evropy se dostal již v roce 1601 (na území dnešní ČR je zmiňován poprvé v r. 1710). Koncem devatenáctého století se začal hojně vysazovat pro zakrytí skalnatých ploch, odkud rychle vytlačil původní vegetaci. Ve volné krajině je akát problematickou rostlinou, která se rychle šíří i na těžko přístupná stanoviště. Vznikají tak souvislé porosty, které mají negativní vliv na původní vegetaci. Akát je znám svými alelopatickými účinky - chemicky mění vlastnosti půdního prostředí, a proto původní vegetace během několika let z akátových porostů mizí. A to nejen proto, že akát půdu eutrofizuje (zvyšuje podíl dusíku v ní), ale také omezuje klíčení a růst dalších rostlin. Proto obnova původního porostu na místech akátin trvá desítky let. V zásadě proto připadá v úvahu pouze výsadba této dřeviny do městských alejí omezených malou plochou volné půdy. Na takovýchto místech se jedná o vitální, dlouhodobě přežívající druh, a jeho hodnota v silně znečistěných lokalitách je vysoká.
Zabránit růstu akátu lze velmi obtížně. Pod zemí ukrývá tento strom mohutný kořenový systém, ze kterého je schopen se po pokácení hlavního kmene kdekoliv ve vzdálenosti až desítek metrů znovu objevit. Z pokáceného pařezu i okolního porostu je potřeba hned odsekávat výmladky, které se v okolí objevují. Bez použití chemických přípravků je jeho likvidace zdlouhavá. Jistou možností je skácet stromy na pařez o výšce 1 m. Případné výmladky se objeví hlavně na kmeni (nikoliv všude okolo), takže jejich pravidelná likvidace a snaha o vysílení stromu je efektivnější než u běžně pokáceného stromu. Účinnější, než stromy pokácet, je stromy tzv. kroužkovat (sloupat kroužek lýka v dolní části kmene - také asi 1m nad zemí - a přerušit tak tok mízy do kořenů). Stojící strom se postupně vysílí a uschne. Toto je možné kombinovat i s naočkováním hlívou ústřičnou. Přesto, že akát je kromě listu celý jedovatý, vypěstované plodnice hlívy jsou jedlé. I když odstranění akátu mechanickými a biologickými prostředky je zdlouhavé, chemickému ošetření se však v přírodní zahradě raději vyhneme.