Petra Stejskalová: Proč na poli permakulturním? Rodový statek (v tom Megreovském, ale i zdejším permawebovém kontextu) je pojem z oblasti beletrie a v permakulturní literatuře jsem na něj nikdy nenarazil. V kontextu permakulturním by to asi byl ekvivalent normálního vesnického statku z dob před 100 a více lety. Tam se dal nalézt onen rod a když to byl statek větší tak i ta děvečka s čeledínem a bylo to jedině dobře, protože práce bylo víc než dost. Tedy velké venkovské stavení s chovem zvířat a spoustou práce. ....... no a to už je ve vzájemném rozporu s definicí RS tak jak je na stránkách ekozahrady. Tam se píše o "minimu práce", o tom že to není "velké stavení" a že to neslouží k "většímu chovu zvířat". Jenže jak jsem psal......... RS je fikce, ale vesnický statek ověřená realita. Na rozdíl od Jaroslava Svobody nepovažuju naše předky za hlupáky co se celé dny a roky dřeli s nesmyslným chovem zvířat, které vlastně vůbec chovat nemuseli. Zvířata totiž na takový statek patří, protože bez jejich pomoci to prostě nešlo. Nešlo dříve, teď to sice bez nich dočasně jde, ale se snižující se dostupností fosilních paliv a minerálů potřebných k výrobě průmyslových hnojiv to bez nich zase jít přestane. To samé palatí pro pracnost. Dříve to bez práce nešlo, dnes to jde téměř bez práce, ale jak pro nás nebudou dostupná fosilní paliva, tak to bez práce zase nepůjde. To samé platí i pro velikost statku. Pokud měl být ten statek alespoň trochu soběstačný, tak požadavky na různé skladovací, technologické a chovatelské prostory byly velké. Dnes, když si všechno můžeme koupit v supermarketech, tak nám pro "rekreační rodové statkářství" stačí miniaturní domeček a kreditní karta. Jak ta možnost skončí, tak nároky na velikost statku zase vzrostou. Samozřejmě i dřív lidé žili v miniaturních domečcích a bez zvířat ...... ale těm se žilo mnohem hůř než lidem koněm, kravkou, nebo alespoň s kozou. To všechno je dané tokem energie, živin, prostorem a časem. Kdo se opravdu vážně začne zajímat o permakulturu, tak postupně ty vzájemné provázanosti začne objevovat a brzo zjistí co je fikce a co je realita. Jaká bude (a jestli vůbec nějaká bude) naše permakulturní budoucnost nikdo netuší, ale přikláním se k názoru, že to bude budoucnost evoluční (třeba ve smyslu sociální sukcese jak o tom krásně mluvil Marek Kvapil), tedy navázání na práci našich předků a snad i na práci naši. Varianta, že tu bude budoucnost revoluční, kdy všichni čtenáři anastázie zahodí svá auta, počítače, kreditní karty, nikdy nevstoupí do supermarketu a někde na zelené louce si vybudují rodovou osadu kde bude věčný klid, mír a hojnost (prostě pohoda jak z titulní stránky časopisu Strážná věž), tak taková budoucnost mi moc pravděpodobná nepřipadá.
Přátelská služba ......... :-) Kdo chce mluvit pravdu, měl by mít jednu nohu ve třmeni ....... ale co ......... nepřátel se nelekejme a na množství nehleďme. Tak a teď jsem si zase kus odsloužil já ......a to si zase vysloužím :-)