Na to téma jsem už psal mnohokrát na různých místech, ale zkusím to znovu a zase jinak v bláhové naději, že to někoho donutí k zamyšlení. Pokud na nějakém slově nezáleží, proč ho rovnou nezrušíme? Čeština je evidentně hodně komplikovaný jazyk a málokdo jej zvládá alespoň obstojně - jak je v diskusích na internetu dobře vidět. Zjednodušení jazyka by mohlo přinést větší pokrok, než marná snaha zvládnout jeho současný stav. Když se máme spolu bavit o čemkoli, rád bych vám rozuměl. A byl bych stejně rád, kdybyste rozuměli vy mně. Rozhovor ve stylu jeden o koze, druhý o voze je zbytečným plýtváním času. Spousta slov má několik různých významů. Třeba lžíce: jednu strkáme s jídlem do pusy, druhou si usnadňujeme obouvání bot a třetí se ohání zedník. Skutečný význam rozeznáme snadno z kontextu. Ale slova jako přítel, kamarád, láska, atd., znamenají něco výjimečného.
Když řeknu, že jsem byl na výletě s přítelem, je vám jasné, co tím myslím? Mělo by. Ale protože je dnes v módě označovat tím slovem též osoby, s nimiž se momentálně intimně stýkáme, aniž bychom vážně uvažovali o svatbě (proto to nejsou snoubenci), asi se zeptáte, jestli jsem na kluky? Za kamaráda se obyčejně označuje někdo, kdo si ode mne chce něco půjčit a předem počítá s půjčkou nenávratnou. Že by někdy měl něco udělat na oplátku i pro mne ani náhodou nepomyslí. Ale občas se stane, že se člověku nedaří. A tehdy se objeví lidé, o nichž člověk do té doby ani nevěděl nebo je alespoň nevnímal. A poskytnou mu nezištně pomoc. Ne půjčku. Jak jim má člověk říkat, aby si je ostatní nepletli se sexuálními partnery na jednu sezónu nebo s bandou vymetačů rodinných oslav, kteří vám jednou řevem zpestří noc před náročným pracovním dnem a jindy práci na zahrádce smradem z přepalovaného tuku ze zahradního grilu a žvaněním o všem, co vás nezajímá? Používejme pro objekty nízkého významu patřičných slov, abychom nemuseli urážet nebo kompromitovat ty, jichž si vážíme, slovy znásilňovanými.