Neon Proto: Hnůj se musí opravdu dávat pod rostliny (třeba brambory). Čpavek v něm dělá s vodou louh. Podobně opatrně se musí s močí nebo močůvkou. Úřady berou hnůj jako nebezpečný odpad, protože z haldy hnoje na poli občas unikla močůvka do potoka nebo řeky a odnesly to ryby. V blízkosti vodních zdrojů to bylo nejspíš zakázáno už dříve. Hotový kompost je něco jiného. Ten se může dávat na povrch bez obav. Musí být dobře vyzrálý a nejlépe několikrát přehozený. Pokud se kompost špatně vede, může v něm docházet k hnilobě a plísni. Hnijící obsah se chová podobně jako hnůj. Oboje může dát úrodě na frak. Drobné rostlinné zbytky nebo kompost žížaly a ostatní půdní havěť dostanou na správné místo. Umělá hnojiva tam dostane nejspíš hlavně voda při zálivce nebo dešti. Ale takový koktejl obyčejně vyžene tu havěť, která půdu kypří a hnojí.
JBJ: Díky za tip. Soutěžícím pro další sezónu bude brokovnice.:-)
QNX: Kdyby šlo o fyziku, s důvěrou se obrátím na knihy. Ale hnojení a procesy v půdě jsou oblast hodně komplikovaná a bádání na ní určitě není ukončeno. Výsledek by závisel na tom, jakou knížku vezmu do ruky. Přinejmenším netuším, jaký autor v této oblasti se dá považovat za Isaaca Newtona hnojení. A tady se nabízí experiment, který mi dává smysl. Možná se ukáže, že sice princip funguje, ale ne tím tempem, jaké potřebujeme, abychom mohli půdu využívat každoročně bez odpočinku. To mi připadá jako nejpravděpodobnější - viz. moje poznámka o bramborách na bývalém trávníku v předchozím příspěvku. Nicméně představa, že si každý rok ušetřím rytí a údržba v sezóně bude snazší se mi líbí natolik, že jsem neodolal a musel to vyzkoušet. Navíc mi ten model připadá i bližší jak permakultuře, tak přírodě.
Moje snažení se ovšem týká bezorebného využívání půdy. Toto vlákno řeší jiný - související problém: Jak zacházet s hnojivy. Protože někdo chová i zvířata, musí nějak naložit s hnojem. Kdyby se měl hnůj používat v kombinaci s bezorebnou technikou, musel by se nechat pozemek s hnojem na povrchu několik let ležet ladem, než havěť a srážky udělají svoji práci. Pak bude půda pohnojená, plná života a schopná dát rostlinám, co potřebují, aniž by je ohrozila agresívními látkami. Konečně, pozemek, kde je na skále na rýč tlustá vrstva půdy, obracením živiny neobnoví. Potřebuje dotace. Kompost ze zbytků zeleniny a v našem případě z trávy od souseda, který nic jiného nepěstuje, zdaleka nestačí. Každopádně musíme počítat s plochou, zabranou pro recyklaci bioodpadu. Vermikompostování může nutnou plochu podstatně zmenšit a urychlit rozklad. Ale znamená více havěti a tím pádem i určitou produkci metanu. Do knížek se proto podívám spíš proto, abych zjistil něco o odbourávání metanu z atmosféry. Vodní pára zkondenzuje, oxid uhličitý vstřebají rostliny a řasy, ale co nám vyzobe metan? Má na klima 23x větší vliv, než CO2. Pokud neurychlíme jeho odbourávání, bude nutná redukce počtu živých tvorů, kteří ho produkují. To omezí i lidskou populaci a zpomalí spoustu procesů.