Jitka M: Všechno zatím mluví ve prospěch té třešně. Meruňka nebo broskev by u nás velice pravděpodobně byla leda okrasným "keříkem", který (možná) zjara půvabně vykvete, ale to je tak všechno.
Slivoně? Kterou konkrétní do suchého slunného svahu?
Je velice pravděpodobné, že tu naši stařenku jabloň v mládí nikdo pravidelně neprořezával a kdoví, jestli ji vůbec někdo zasadil :-). Máme kolaudační snímek domu z roku 1934 a ta jabloň je na něm už jako dospělý strom. Strom, který rostl na kraji neobhospodařovaného skalnatého remízku. Kdyby do ní před sedmi lety neuhodil blesk, třeba by nás přežila a lidé by místo na Husovu lípu do Chlístova jezdili koukat na naši jabloň na starou Kolomažnici :-) Řekla bych, že stoletý ovocný strom stejně jako stoletý člověk má své za sebou a že konec obvykle bývá spíš na dosah ruky než co jiného. Kéž bychom dokázali nést tak dobré ovoce až do samého konce jako tahle naše jabloň...
Bujnou a košatou třešeň s korunou deset a více metrů do svahu? V tom případě začnu lobbovat za lípu. Naše včely budou mít radost a kvůli ovoci si nebude třeba půjčovat hasičský žebřík. Je to hezké mít přirozeně rostoucí vysokokmen na zahradě, ovšem nijak zvlášť praktické. Tohle jsme už zažili: dům má ve štítu výšku zhruba dvanáct metrů a naše třešeň rostoucí pod ním ve svahu byla ještě vyšší, krásná v květu - a třešně pouze pro špačky. Dožila se zhruba šedesáti let a těch přibližně dvacet let, kdy ji bylo možné bez větších obtíží česat, nesla skutečně výborné třešně. Pamatuji se na ně. Matně :-) Obávám se, že v tomto případě z hlediska konzumace ovoce (důvod, proč chci sázet ovocné stromy) je délka života takové třešně spíš kontraproduktivní. Deset let, než začala by plodit, dvacet let plodnosti a nejméně dalších třicet let bychom se dívali, jak krásně kvete :-) Vlastně já tou dobou už ne :-) :-) :-)