mno, já bych taky rád byl asketickým skromníkem, živil se vesmírnou energií a žil v sudu.Jenže, pak už člověk nemůže nic dělat.... nemůžeš si poštěpkovat kus houští, nemůžeš měnit krajinu k obrazu svému, nemůžeš vzít kus hlíny a upíct z ní, co chceš, nemůžeš uvažovat o plánech a makat na svých snech. Nemůžeš přemýšlet o opracování kamene, protože víš, že na ten diamantovej nástroj mít nebudeš, a ani si nemůžeš zajet nikam na konzultaci, nemůžeš zajet do holovous, abys tam expertovi plácnul na čelo litr a získal nezískatelný množitelský materiál,nemůžeš se zajet mimo republiku, jak to dělají naši kolegové, nemůžeš zajet na nordkapp ukázat děckám, kde je konec světa.
A co je nejdůležitější, nemůžeš nikomu s ničím pomoci, protože nemáš s čím, kromě holých paží.A to je vůbec nejhorší pro mne. Přijde kámoš, že je úplně cv řiti a že nemá peníze na zimu, na topení. Tak vezmu traktor, vlečku, čelní nakLadač s lopadou a motorové pily. Zajedem do lesa na sucháry a před barák mu vysypu deset kubíků dříví v metrech. A protože to je dobrý kamarád, nechci za to ani fenik. A to mne baví, protože se nemusím trápit, že jsem projel nějakou pitomou naftu a spálil nějakej blbej benzín. Dnes už mám jistojistě nejobouchanější auto širokodaleko a nemusím se pyšnit nějakou leštěnkou, i když bych si ho mohl koupit bez rizika vykrvácení.Je mi ukra¨dený, jak na mne ostatní nahlížejí a co si o mne myslí.Totiž, moje možnoti jsou pro mne důležitější, než cokoli jiného. Jako asketa bych měl velice malé možnosti, jak dělat to, či ono. A nemohl bych na ty hvězdy čumět svým hvězdářským dalekohledem, a obdivovat ty krásy.......