jak píše drudo, ta veselost je naprosto nezbytná, odlehčenost, nadhled. ona ta skromnost je taky fakt zajímavej pojem.... mám jen to, co potřebuju na obživu svoji a svých nejbližších.
No jo, jenže, já dělám sady, zeleninu, ovce. Potřebuju takovýho harampádí, že si to nedovedete představit. Nic zbytečného, nebo na okrasu nemám, krom pár bubnů a tibetských misek.Vše na práci, na obživu a vlastně i ty bubny jsou na obživu duše.Nenosím na zlatém řetazu zlatou jedničku, ani v uších nic nemám a ani nos jsem si neprovrtal...A do hrobu si taky nic nevezmu. Hergot, tak jsem já skromnej, nebo ne? Potřebuju to nutně vědět, páč abych věděl, do kterýho chlívku patřím.
navíc, chtěflo by to etalon skromnosti... něco jako byl kdysi vw etalonem kvalitních vozů....Pokud je etalonem indický jogín, kterej denně sežere jedno či tři zrníčka konopí, a bojí se hnout brvou, aby mu nedošly síly, pak nemám šanci. Dokonce i průměrný ovčan mi příjde skromný, páč se bojí přemýšlet, aby se mu neprovalil bok z té duševní peristaltiky.
Tak raději nic nedělá a po práci na tři piva, tam se to rozlouskne.No jo, a dostáváme se do jádra pudla. Lze zřetelně oddělit lenost od kskromnosti, činorodost od zhýralosti? Budem se pohybovat na hraně nože. Proto je nezbytné tolerovat všechno všem a všem přát to, co si přejí sami. lenochům paralýzu, pracovitým kopce práce, narkomanům plnou vanu heroinu, úředníkům hodně udavačů a policajtům hodně radarů.
Pouze tak můžete proplout bez ztráty hvězdičky. TOLERANCE.