Proč definice a teorie? Prostě proto, abychom nemluvili jeden o koze a druhý o voze. Bez definovaných pravidel čehokoli nelze hrát fair play. Olomoucký tvarůžek je kulatý a smrdí. To kravinec taky, i když ne tak hezky. Dá si někdo kravinec? Jak má být oceňována poctivá práce, když si ji každý definuje po svém? Když něco neumím jako tamten, předělám si definici a hele jak jsem dobrej! Supermarkety jsou takových zpotvořených představ o definovaných produktech plné.
Jsou lepší teoretici nebo praktici? Já si nedovedu představit praxi bez teorie stejně, jako čtení bez znalosti abecedy. Teorie bez praxe je taky na nic. Praxe je potřebnou zpětnou vazbou, která člověku řekne, kde se ve svých teoretických úvahách mýlí. Projektant, který se nepodívá na výsledek realizace svého návrhu, opakuje stále stejné chyby. Úžasně se bavím, když mi kluk, který se už nemůže dočkat, jak si na tu praxi konečně sáhne, doporučuje po desítkách let mé praxe, abych se vykašlal na teorii a šel dělat praxi. A to nepovídám jen tak teoreticky. V počátcích své praxe jsem měl taky ramena jako kulturista. Ztrácet kvůli tomu sebevědomí by ale byla chyba. Člověk se musí naučit nejprve naslouchat, myslet a ověřovat. Teprve pak má možná dost munice, aby převálcoval i staršího. Zkušenosti nepřicházejí samy, ale musí se pilně sbírat. Narozdíl od let.
Oficiální definici skromnosti jsem nehledal, snad abych nevybočil z řady a snad proto, že vymýšlet definice je někdy i zábavné. Co třeba takhle: Skromnost je projev vůle, kdy jedinec přijímá to, co potřebuje, ale odmítá to, po čem jen touží. Skromnost bez úsměvu na rtech mi spíše připadá jako masochismus. Tehdy jedinec odmítá i část toho, co potřebuje ke zdravému životu. Proto myslím, že druidovi rozumím, co tou veselou skromností mínil.;-)