Nesouhlasím. Pokud jsi schopen do půdy trvale dodávat humus, můžeš hospodařit celé eony věků dle vlastního uvážení.
Je to však o rovnováze ttp a orné půdy s přihlédnutím ke konzumentům píce. S košárováním jsem schopen si vystačit i s omezenými zdroji.
Teoretiku, navrhni řešení.
Ten pojem "minerální sračky" to je zase ukázka zaslepené ideologie. Při správném používání mohou být minerální hnojiva zdrojem ze kterého se dá budovat úrodná půda. Problém je hlavně nesprávné používání minerálních hnojiv a také omezenost tohoto zdroje.
? Viděl jsem ar pole, zasypaný nějakým bílým zrníčkatým materiálem (sorry za to slovo) kde dva roky nic nerostlo. To mi nepřijde, jako budování půdy. Souhlasím. Dá se budovat půda. Ale na to Pepek jezeďák, za volantem traktoru asi dvakrát nemyslel. Souhlasím, že se díky NPK, ledkům atd dá udělat dost dobrého. Ale jen pro produkci "biomasy", kterou následně necháš, aby ti dala dostatek organického materiálu, Ale i to by se dalo řešit jinou cestou.
Realita je taková, že po já nevím, padesáti, šedesáti letech, co se umělá hnojiva stala dosažitelnými i v ČSSR (nebo jak jsme se to tehdy jmenovali), se postupně začalo kašlat na hnůj a zelené hnojení. Hnojit od té doby dodnes znamená převážně rozmetat prášek. Seje se nízkostébelná pšenice, která taky do země žádná kvanta organické hmoty nedá. O dlouhou slámu nikdo z pěstitelů nestojí, protože zpravidla "dělá" jen rostlinnou, nebo jen živočišnou výrobu. Dokud si JZD samo pěstovalo jádro pro svoje zvířata, byla šance, že se jejich hnůj ocitne na poli. To minulo.
Pokud zní otázka takto, pak musím dát podle mého jednoznačnou odpověď: Měli jsme zůstat v přední Asii. Neputovat k Baltu a poté do středu Evropy. Z oblasti Eufrat a okolí jsme si přinesli zvyk pěstovat obilí. A v naší nové vlasti jsme udělali úžasný objev. Žďáření. Úžasná úroda, když pak už nebyla, ško se jinam. Chyba byla v jednoletých plodinách. A spolehnutí se na jednu, dvě, postupně i více energetických plodin (tím myslím plodiny s obsahem polysacharidů a jiných zdrojů látek, štěpitelných na látky pro výrobu glykogenu)
Podle mě je potíž v tom, že jsme až přespříliš přestali být lovci a sběrači. Lovci - OK, to vždycky patřilo šlechtě. I dnešní nimrodi si hodně často myslí, že jsou něco víc, než nemyslivci. Všechno může být i tím, že když někudy protáhly dvě armády, tam, dvě zpátky, tak těch víceletých plodin nemuselo zůstat stát na místě mnoho (mnoho z nich má kmen ze dřeva, které hoří a hřeje (vojáka) ) Těch půtek bylo dříve dost a dost, obilí na poli vyrostlo za rok a za sytilo a bylo plné škrobu, který udřený sedlák potřebuje, aby pokryl spotřebu energie. Navíc v krajích nad Alpami se mnoho lesních druhů baštit nedá. Naše žaludy sice mají na to, aby nás udržely naživu, ale pšenka chutná líp. Podle mě se k nám zkrátka mělo pěstování ovoce a plodících stromů dostat o něco dříve a měli jsme mít rozum, mělo se toho o syntetických hnojivech vědět víc už před dvaceti, čtyřiceti lety. Měli jsme bydlet v Austrálii, kde těch válečných konfliktů nebylo zas tak moc (ale i přesto se jim nějaké ty problémy nevyhnuli - ač z jiného soudku - mám na mysli např. zasolení vod, tuším ve Viktorii.
Teoretik říká:
Martin Gross: Jenže jak chceš zjistit jak vrátit půdě život, pokud nebudeš od základu zkoumat jak jsme jí ho vzali .. minerální hnojiva jsou jen špička ledovce, ne univerzální viník, jakého hledáme když to chceme mít jednoduché (neboli když nahradíme filozofii ideologií).
JBJ a Martin Gross: On tu někdo nějaký návrat navrhoval? Jde o to se z minulosti poučit - pochopit co nejvíce zákonitostí - proč jsme dnes tam kde jsme a na to nestačí jít do minulosti jen pár generací.
Na jednu stranu řešíme naší současnou závislost na fosilních palivech a jak moc jejich spalováním měníme klima, ale už si příliš neuvědomujeme že největší povrchový důl na světě je orná půda. Že například v tuzemsku se z něj plošně těží už víc jak 1000 let a že (a každý soudný sedlák to vidí) už je skoro úplně vytěžíno.
V debatě o přejímání permakulturních receptů odjinud (Austrálie, Británie) správně poukazujeme na rozdílnost klimatických podmínek, ale moc už neuvažujeme o tom, že zemědělství jako takové je celé importované odjinud. Než přišli (pravděpodobně po Dunaji) první zemědělci do střední Evropy, pokrýval jí téměž bezezbytku prales. Primární produkce biomasy listnatého lesa je nejméně dvojnásobná než je její produkce u zemědělských kultur. Neboli o polovinu veškeré organické hmoty přicházíme už ve chvíli, kdy les přeměníme na umělou step (obilné pole). Děláme to z pochopitelného důvodu - značnou část z té nižší produkce dokázeme (na rozdíl od listí či větví) přímo sníst. Jenže už tou samotnou konverzí ekosystému se dostáváme do dluhové pasti - nemůžeme životu v půdě nikdy vrátit/ponecht dost, pokud jí neumožníme dost vyprodukovat a z toho co jí umožníme si ještě značnou část odnášíme pryč.
Pole na místě lesa se od stepi liší zejména v tom, že se pod jeho povrchem nacházejí zásoby humusu vytvořené pralesní vegetací, tedy především stromy. Kdo chodil na hnojárnu, možná si vzpomene, že se učil o různých formách humusu, m.j. o tzv. trvalém humusu, který je klíčový po dlouhodobé udržení půdní struktury a jehož životnost se počítá na 1 až 2 tisíciletí. Vzniká především rozkladem odumřelého dřeva houbami a kompostem nebo hnojem se tudíž doplňuje jen málo. Neboli ani množství produkované organické hmoty a ani kompost a hnůj jako forma jejího doplňování nemohou stačit. I proto jsme po přibližně tisíciletí neustálého zvyšování produkce za ještě rychlejšího zvyšování pracnosti zemědělské výroby skončili nakonec u průmyslových hnojiv.
Já doufám, že se podaří projekt, co vymysleli kucí, co se u mne stavili.... vymysleli kouzelnou myšlenku digitalizace starých knih, co jich mám.....Zpřístupnit ty staré myšlenky a filozofie, mnohdy líbezné, jindy dětinské, ovšem křišťálové. Ono to jednomu může lézt do peněz, takhle by to nestálo nic, snad tomu otrokovi, co ten kopec zpracuje dát .... pusu, nebo co.
Uvidíte pšenici a žito se stébly ke krku......Dlouhá sláma se dobře kladla na střechy, dobře se z ní vázaly snopy a mandele, dobře se z ní vyráběly rohože, klobouky i slaměné dílo košíkářské.... ošatky, misky, hnízda pro drůbež, pelechy pro čokly.. Dobře se řezala na stelivo, krmivo a dobře se kladka do stodol.Dnes to je putna, páč v peletkárně, kde sláma končí jim je ukradený, co nalisujou do pelet a prodají jako ekologicky přijatelné ekopalivo.
Ta propast je šílená a filozofie tak odlišná, že to nejde ani pochopit.
Stejně tak propastná filozofie byla o půdě. Byla to posvátná matka božího daru, bylo to léno, bylo to jmění, co se udržovalo pro příští generace v plodnosti a pořádku, jako záruka přežití příštích pokolení. Půdu daroval otec prvorozenému, když odcházel na výměnek. Kdo by se opovážil šidit další okolení......Kdo by propachtoval budoucnost rodu...
A protože na půdu zvysoka kálíme, je pro nás pouze kus jakési výměry, bez osobního vstahu, dá se dobře prodat a za papírky utržené si můžem koupit hezký vůz, počítač, nebo dokonce image. Čáry na katastrální mapě s konkrétní vyjádřenou odhadní částkou. Nejsme na půdě bytostně závislí, je nám ukradená budoucnost našich potomků, páč už nevěříme nikomu a ničemu. A že nevíme, co s tou neúrodnou půdou počít??? To je moc dobře, Vyšli bychom z toho moc lacino.
Moderní odrůdy obilí nemají krátká stébla jen proto, že se dlouhá nikomu nehodí, ale především proto, že se šlechtí na max. výnos zrna = dbá se při šlechtění na to, aby rostlina neinvestovala do jiných částí zrna v míře větší než nezbytné (šlechtitelé počítají i bilanci plochy listů, protože list "navíc" dělá "škodu" na výnosu zrna). Opravdu se snažíme nenechat kousek žvance nikomu jinému a to na všech frontách - jak pak můžeme nakrmit život v půdě.
Tradiční (z pohledu moderního zemědělství archaické) odrůdy nejen že měly daleko delší stéblo, ale také daleko víc odnožovaly .. v optimálních podmínkách (což ale není trojpolí či intenzivní hnojaření známé u nás jako Norfolk) u nejlepších rostlin přes 100 klasů z jednoho zasetého zrna, v průměru celého porostu desítky klasů z jednoho zrna. Že to má něco do sebe si na záhonku může snadno ověřit každý třeba i se špaldou z prodejny zdravé výživy viz http://farma-fukuoka.webnode.sk/nase-skusenosti/pistove-experimenty/ ; http://farma-fukuoka.webnode.sk/nase-skusenosti/moje-experimenty/ . Zkoušet to ve velkém někde na pomezí bláznovství, zázraku a nemožného, protože veškeré, ale opravdu veškeré podmínky včetně "společenských poměrů" tomu intenzivně brání.
JBJ: Nesouhlas sám o sobě ještě není argument. Za podmínky že je schopen svou činnost neomezeně dotovat odjinud může věky věků dle vlastního uvážení dělat kdokoliv cokoliv ..
K tomu řešení .. psal jsem o dvou problémech:
1) o nedostatečné produkci biomasy vůbec - to při současné zátěži prostředí v podmínkách vnitrozemského státu žádné "mírové" řešení nemá a sám si to určitě uvědomuješ víc než dobře (soudě podle tvých příspěvků v jiných diskusích). Globálně by se (po revizi ohromného plýtvání na všech úrovních) možná dalo odklonit část produkce biomasy směrem k násobně produktivnějším "kulturám" jako jsou mokřady a především řasy a získat tak nějaký prostor na postupnou regeneraci dnes hospodářsky využívané půdy (t.j. jak ZPF tak lesů), ale na tom se my lidé globálně nikdy nedohodneme a i kdybychom se dohodli, možná by se nám nepodařilo najít dostatečně (z technického hlediska) efektivní metody jak tak velké objemy produkce nahradit s minimálními vstupy.
2) o deficitu humusu produkovaného houbami ze dřeva - to řešit lze .. alespoň v určité míře limitované produkcí/dostupností větví listnatých dřevin - viz http://en.wikipedia.org/wiki/Ramial_Chipped_Wood (jedná se o hnojení/mulčování štěpky z listnatých větví do průměru cca 3 cm - silnější už mají moc vysoký poměr ligninu než aby šlo i o kvalitní hnojení; v češtině jsem o tom bohužel nenašel ani řádku, většina zdrojů je francouzky, neb s tím přišli v 70. letech frankofonní kanaďani v Quebecu).
Jak vychází bilance při pochusech v agrolesnictvm (štráfy obilí mezi řadami stromů/keřů) nemám zjištěno, ale komu jde o zůrodnění jeho kousku půdy, je to dobrá příležitost, protože haluzí se dneska kde kdo zbavuje a taky je to pořád o řád lepší, než takovou surovinu prohnat kotelnou nebo použít na blbnutí s tzv. Biouhlem.
No ano, je to o transortu živin uvnitř hospodářství.Z jedné části pozemku vezmu živiny a převezu na potřebné místo, abych kompenzoval svoje hospodaření. Naprosto chápu, že to je možné v omezeném rozsahu farmy,kde máš trvale travnaté plochy min 10x větší, než ornou půdu.Pak je bilance vyrovnaná a trvale udržitelná. Štěpku jsem zkoušel kompostovat a... nějak mi to nefunguje. Možná delší dobu, jenže já nemůžu mít kompost na jednom mstě déle než rok, skrzevá nařízení vlády, eu a papeže. Kompost je stejně nebezpečná záležitost, jako hnůj nebo eternit, uran.
Nejsem technicky schopen kompostovat déle, než rok. Takže štěpky pouze na maličké kupičky na záhumence. To mne zase nenadchne, páč mne zajímají postupy a možnosti vstažené k celku farmy.A co funguje v malém, vůbec nemusí fungovat ve velkém a naopak.
Teoretik říká:
JBJ: Nesouhlas sám o sobě ještě není argument. Za podmínky že je schopen svou činnost neomezeně dotovat odjinud může věky věků dle vlastního uvážení dělat kdokoliv cokoliv ..
K tomu řešení .. psal jsem o dvou problémech:
1) o nedostatečné produkci biomasy vůbec - to při současné zátěži prostředí v podmínkách vnitrozemského státu žádné "mírové" řešení nemá a sám si to určitě uvědomuješ víc než dobře (soudě podle tvých příspěvků v jiných diskusích). Globálně by se (po revizi ohromného plýtvání na všech úrovních) možná dalo odklonit část produkce biomasy směrem k násobně produktivnějším "kulturám" jako jsou mokřady a především řasy a získat tak nějaký prostor na postupnou regeneraci dnes hospodářsky využívané půdy (t.j. jak ZPF tak lesů), ale na tom se my lidé globálně nikdy nedohodneme a i kdybychom se dohodli, možná by se nám nepodařilo najít dostatečně (z technického hlediska) efektivní metody jak tak velké objemy produkce nahradit s minimálními vstupy.
2) o deficitu humusu produkovaného houbami ze dřeva - to řešit lze .. alespoň v určité míře limitované produkcí/dostupností větví listnatých dřevin - viz http://en.wikipedia.org/wiki/Ramial_Chipped_Wood (jedná se o hnojení/mulčování štěpky z listnatých větví do průměru cca 3 cm - silnější už mají moc vysoký poměr ligninu než aby šlo i o kvalitní hnojení; v češtině jsem o tom bohužel nenašel ani řádku, většina zdrojů je francouzky, neb s tím přišli v 70. letech frankofonní kanaďani v Quebecu).
Jak vychází bilance při pochusech v agrolesnictvm (štráfy obilí mezi řadami stromů/keřů) nemám zjištěno, ale komu jde o zůrodnění jeho kousku půdy, je to dobrá příležitost, protože haluzí se dneska kde kdo zbavuje a taky je to pořád o řád lepší, než takovou surovinu prohnat kotelnou nebo použít na blbnutí s tzv. Biouhlem.
JBJ: Nejde o kompostování štěpky, jde o to aby na poli "vrostla" přímo do půdy, podobně jako v lese .. Claude Bourguignon (specialista na půdní mikrobiologii, porpagátor této metody ve Francii) doporučuje (při vyloučení hluboké orby) pokrejt strniště po sklizni několika cm štěpky, nechat ležet do jara, pak podmítnout a zasít nebo přímo zasít secákem pro bezorebný setí ..
Teoretik: Claude Bourguignon ..........hmmm , že mu není divné navrhovat postup při kterém chce aplikovat několik cm štěpky. Dejme tomu, že několik cm jsou 3cm. To znamená 300m3 na každý hektar. To v dnešních cenách znamená naprosto nereálnou metodu z ekonomického hlediska. Nevím jaká je letos cena štěpky, ale díval jsem se na starší ceny a bylo to 1000-2000kč/t to by znamenalo náklady to je nějakých 120 000kč-240 00kč nákladů na hektar jenom v materiálu. No a jak je to z ekologického hlediska může dopočítat někdo jiný. Kolik hektarů lesa potřebuje zemědělec pro udržení tohoto systému hospodaření na 1 ha pole? ........... Kolik energie potřebuje na sklizeň, drcení, přepravu rozmetání té štěpky? To se nezlob, ale tohle je mnohem větší blbnutní než používání biouhlu.
