Jirka Němeček: Japonsko, rybolov, mořské řasy, ano máš pravdu. Alespoň na pobřeží určitě. Nevíme, jaký podíl potravin tyto u Japonců představovaly. Muselo by se dost pátrat.
Hjort: Původní otázku jsem myslel, a myslím stále, dopátrat se u praktiků, co je možné. V globále, v rámci státu. Nikdo netvrdí, že každý obdrží svých 0,4 ha a ... dělej, co umíš. Jak by to dopadlo (většinou) je zřejmé. Nebylo by to ani chytré. Některé plodiny se v malém množství rozumně pěstovat nedají.
Caso: Indiáni, guáno, asi ano, ale ne všude. Smyslem mé poznámky je uvědomit si, že výroba potravin může probíhat úplně jinak, než jsme zvyklí. Jinak souhlas.
jarda bon jovi: Jak mohli indiáni nechat potulovat krávy kolem, když v Jižní Americe nežily?
K půdě: Není pravda, že kdo půdu chce, ten ji má. Možná někde. Já se například dívám po kusu pole dost dlouho, ale dosud bez úspěchu. Lidé drží a neprodají. Nebo za cenu stavebního pozemku. Nemohu vzít pole kdekoliv, musí být v dosahu bydliště, s ruční károu nebo trakačem. Na auto a benzín bych do budoucna nespoléhal. To by představa trvalé udržitelnosti vzala za své.
Ano, grunt, pozemky, technika, takové malé královstvíčko. Budiž Ti přáno. Nevím ovšem, co uděláš, až ti dojde do techniky nafta, až roztrháš poslední boty, až Tvůj blízký bude ležet se slepákem. Nebo až přijde Calvera.
Otázka z úvodu stále platí, i když došlé názory jsou dost rozdílné.