Mám to, děkují oběma.
---------------------------------------
Nesouhlasím. Není to převážně ve společnosti, ale převážně v nás. Dál - na změnu sdílené "sociální tradice" je zapotřebí nejmíň jedné generace.. (a to za extrémě změněných podmínek) A protože člověk v těchto věcech jedná nikoliv racionálně, ale podle narativů převládajících v jeho podvědomí a sociálním okolí, dávalo by mi smysl začít od příběhů, které zprostředkováváme dětem. Protože je to formuje pro zbytek života.
Populární kulturu nesleduju, ale zvenku mi přijde, že převládající typ narativu je strukturován typicky nějak takhle:
- původně obyčejné dítě se díky nějaké prostředím zaviněné události (kousanec radioaktivním pavoukem/upírem, předčasný odchod milionářské rodinky z kina a následné ozbrojené přepadení nervově labilním lapkou, ) stane obětí/vyvolencem osudu a superhrdinou se zvláštními schopnostmi.
- Dík své odlišnosti (tohle je možná ta nejhorší část ) je automaticky izolován od svých vrstevníků a stává se outsiderem.
- Aby po tomto zásahu osudu získal sebedůvěru/dívku/společenský status/pomstu spoléhá na nově získané superschopnosti, které musí před závistívým okolím pokud možno skrývat.
- Super schopnosti jsou často získané naprosto bezpracně a okamžitě.
- Po zbytek života pak cítí neodolatelné nutkání/morální povinnost zachraňovat celý svět.
- Ať zachraňuje cokoliv, zachraňuje prakticky výhradně násilím.
- Svět zachraňuje možno obden a mávnutím ruky/kouzelné hůlky.
tenhle typ narativu podle mě automaticky vede k patologické neschopnosti řešit reálné problémy a taky k mindrákům a schíze
Dávalo by mi smysl, kdybychom děti vystavovali spíš příběhům vystavěným na realitě světa ve kterém budou žít. Například :)
- Kousanec pavoukoupírem klidně ano, ale místo proměny na spidermana třeba šok a alergickou reakci. (Reality check. Bad shit happens. )
- Místo zvláštních schopností třeba obyčejný hafan co dovede kamarády (Děcku se tu vrací citové a jiné investice do okolí. Žádné dary z nebes!)
- Kamarádi zmámené ditko dotáhnou k tajemnější tetičce (Opět se děcku vrací sociální investice. Tentokrát do kamárádů)
- Tetička děcku pomůže, protože jí jeho táta sem tam nechá dřevo na zimu. Tetička co zná bylinky a dluží laskavost zastaví nekrózu a dítko zachrní. (Zde se vrací investice jeho rodičů nebo širší komunity)
- Dítko bohužel přijde třeba o ruku (Ano, z výchovných důvodů. Bad shit happens. :)
- Nikdo z kamárádů ho zkrze to nemá za obludu, protože jak s rukou tak bez ruky je pořád jejich kamarád a nic moc se nemění!!! (Odlišné lidi nekamenujeme)
- Místo kamenování mu společně vyrobí protézu a dítko se dá dokopy jsa odhodláno a podporováno laskavosti vracet. (Dýchla na ně zubatá - dítko bylo iniciováno.)
- Od té doby se k podivné tetičce občas zastavuje, zajímá se o řemeslo, a za nějakou výpomoc je během příštích mnoha let vzděláváno v řemesle. (Něco za něco, prostě obchod.)
- Během konfrontací s tragickým životem dítko postupně vyspívá a získává oprávněnou sebedůvěru/status/holku/a třeba i tu pomstu.
Přebarvit, zamíchat, protřepat, opakovat.
Rozdíl v působení je jasný. A použít to ke změně sociální tradice by jít mělo, ale kdyby na to byl čas a způsob jak prcky odizolovat od mainstreamového programování. Což mi přijde že nemáme ani jedno, protože ani v náznaku nedoufám, že ta zmíněná masáž mainstreamových médií skončí dřív než bude dávno pozdě. Takže IMHO nezbývá než měnit sebe sama a věřit, že sebe změnit stihnem a že to k něčemu bude.
Já osobně jsem začal totálním oddlužením a radikálním snížením životního standardu. A mám se jednoznačně lépe.
Martin Gross říká:
Sociální tradice, to, jak je keždý jednotlivý člověk nastaven, je natolik zakódováno ve společnosti, že vidím, jako nesmírně obtížné, aby do široké veřejnosti, do CELÉ společnosti pronikly nové hodnotové žebříčky. Zdůrazňuju CELÉ, protože ten, kdo bude v očích okolní "přes mrtvoly jdoucí" společnosti měkký - to znamená, začne upřednostňovat jiné, trvalejší hodnoty, toho ti s ostrými lokty rozsápou. Jsme nastaveni, až na malé výjimky, "žrát slabé a nemohoucí". Soupeření je jednoduchý důsledek přebytku energie v podobě nafty a virtuálních peněz naší dluhopisové ekonomiky. Je reálné, že se společnost v budoucnu vyburcuje k vzájemné spolupráci, až bude všem nejhůř. Ale nebude to hned. Setrvačnost současných trendů vydím, jako velice silnou.
Až skončí masáž ze strany TV a dalších, pak je šance na úspěch změn. Ale kdo si nechá dobrovolně dnes klesnout zisky? Kdo odstraní reklamu? Potřebujeme dnes naše dědečky a babičky, aby nám povyprávěli, jak správně pečovat o půdu, o domácnost, jak žít bez vytváření dluhu. Snad to stihneme, než nám umřou v důchoďákách. Tak rád bych vybudoval doma vejminek a poslouchal vyprávění své matky, jak s dědou hospodařili na záhumence, bez spalovacího motoru, jen s dvěma kravkami, které byly zároveň potah. Bohužel mi nezbývá na rekonstrukci, protože platím hypotéku....
