Ako ste sa dostali do tohto bodu?

[Eltariel]

Josua: Přesně tak:-)

[Bebe]

Morisi, nepřihlásil ses a proto bude tvá podlá poznámka vymazána. Má tady snad ješte někdo husí kůži? Ne? Dobrá.

Pojmy Bůh / Ďábel mě nahánějí husí kůži.

[Martin Gross]

V jazyce Siouxů (dialekt Dakota, Nakota Lakota) je jejich nejvyšší nadřazená síla zvaná "TAKU WAKAN" Cosi Tajemného. Bytost, vyskytující se ve všem, v každém atomu okolo nás. V každé věci vždy v jiné podobě, stále však tvořící s ostatními částmi nerozdělitelný celek. Podle mě naprosto úžasný náhled na svět. Vše má svou podstatu, nevyčíslitelnou podstatu a zároveň je to spjato i s námi. Vedle toho mi jakékoliv křesťanské vyznání příjde, jako slabikář. I s Archanděli, Cheruby, Světlonoši a dalšími členy monotheistického pantheonu.

ha , předchozí můj příspěvek se zobrazil jen z půlky...

Muška: dobro a zlo,abych nebyla dlužna odpověd. Jsem vděčná za vše "špatné" co se mi událo, protože s odstupem času jsem pochopila , že toto "špatné" bylo dobré.

A pak je tzv. "páchání dobra". Je to tak silné přesvědčení jedince o svém dobrém konání, že si tím neuvědomuje , co způsobuje.Příkladem může být třeba i přesvědčování.... Kdyby si to ten jedinec uvědomoval , přestal by to přirozeně dělat. Ale všichni si tím musíme projít , nebo jsme prošli nebo procházíme. Přirozená věc.

Máme dobré i špatné vlastnosti, nebo to tak vnímáme, jin a jang.....všechno a nic v jednom.

Martin: Božství je všude , v každém z nás , všichni máme pravdu . A je jedno jestli jsme křestani , hinduisti , židi nebo bezvěrci. To je jako dívat se na sebe do zrcadla a mít ze sebe husinu. Což o to, to je taky časté než ti dojde , že je to zbytečný a přestaneš mít z toho husinu taky.

Prostě pochopit , že můžeme být spokojení s tím co máme a jak to máme , přestat bojovat sami se sebou. Prostě ti to je jedno, tolerance, není proč hodnotit nebo posuzovat. Vzdát se a pak najednou jde všechno snáz. Spokojenost. Stejně jsme si to všechno vybrali my samy...

Muška: u nás by se taky někdo hodil na úklid, ale spokojenost je i v tom jak to je:-)

QNX: Jojo:-))   duc hovno.....a permakultura  o tom to je, oč tu běží ....obě jsou o hovně.

[Petra Stejskalová]

Martin Gross: Možná jste přehlédl, že vrchní šéf monoteistického panteonu se jmenuje JSEM. Není COSI, prostě JE :-) Obávám se, že nenajdete konkurenta "komplexnějšího charakteru", dokonce i v místních diskusích, kdy přispívající vaří duchovní dort podle receptu pejska a kočičky (pro ty, kterých se může tato věta dotknout, poznamenávám, že zmíněný recept je jedním z výrazných rysů postmoderní kultury, takže nenadávám, ale konstatuju :-) ).

Ráda bych odklonila téma zpět k původní otázce: Mne do tohoto bodu přivedla lenost!

[jarda bon jovi]

Je  škoda mixovat do diskuze bohy či náboženství.   Zbytečně se díky tomu lidé názorově segregují a slušní katolíci cení zuby na neslušné satanisty stojící opodál se vstyčenými prostředníčky a pobavene bafají trabuko trávy......

 

 

[Petra Stejskalová]

jarda bon jovi: Moje řeč :-) Přesně tak jsem to myslela :-)

[Eltariel]

Petra Stejskalová: lenost :-)) co jsem si všimla tak na té zhradě se zídkami je mnoho potu:-) že by z lenosti ...nebo jak je to s tou leností?

[Petra Stejskalová]

Eltariel: S tou leností se to má takhle... Se zahradou bylo třeba něco podniknout, pokud jsem se dalších třicet, ale i třeba padesát let (máme v rodě dlouhověkost, o to by to bylo hroznější!) nechtěla koukat na babiččinu změť všeho ve všem. Nevzhlednou a zcela nejedlou. Romanticky naladěným permawebníkům možná trochu pochroumám jejich snivé vize o bezpracnosti v jedlém ráji, ale pokud skutečně nechají zahradu žít jejím vlastním životem dostatečně dlouho, sklidí leda mrtvý stín - v tom máme díky naší zesnulé babiččce třicet let praxe:-) A tak protože jsem líná a radši víc přemýšlím, než nesmyslně pracuju, rozhodla jsem se (a rodina naštěstí nic nenamítala a všichni se zapojili jako jeden muž), že je třeba poskládat jednotlivé různé části zahrady tak, aby se postaraly o sebe co možná nejvíc samy. Takže jsem celkem brzy narazila na permakulturu, to je jasné, a nenechala jsem se odradit ani samospasitelným pojetím Jaroslava Svobody :-) Prostě jsem přečetla, co se dalo, konzultovala prvorepublikovou literaturu, konfrontovala se starými praktiky z okolí a podle výše zmíněného postmodernistického receptu využila ty prvky, které mi vyhovovaly, vyhovují a snad i budou vyhovovat. 

A jak s těmi zídkami - uvést zahradu do původního stavu za dědečkova života by samozřejmě bylo jednodušší než se vláčet s kameny, ale zub času by toho měl mnohem víc na hlodání, a v součtu by ta následná péče byla mnohem pracnější. Kamenné tarásky (pokud je někdo nerozebere) přežijí i děti mých dětí, údržba je jednoduchá a bylinky se v nich skvěle rozsévají samy, zatím co bršlice kozí noha se raději odstěhovala do Humpolce. Navíc to místo si o ty zídky vyloženě říkalo... (Mimochodem, jak se ukázalo, v podstatě jsem kopírovala dědečkovy původní plány, které se dodatečně našly v bedně na půdě, ovšem jeho tarásky byly nepřiznané, takže valy, navíc před osmdesáti lety byla situace v zahradě a v okolí z řady hledisek výrazně odlišná, než je teď.)

V souhrnu řečeno, hybným momentem poměrně pracných změn v naší zahradě je součet nechuti ke skalníku a mahónii plus určité dávky nostalgického vzpomínání plus pořádné dávky mé lenosti :-)

[Bebe]

Lenost je bohulibá vlastnost. Skutočný lenivec intenzívne pracuje na tom, aby mohol kvalitne a často odpočívať. V mojom prípade až tak intenzívne, že som takmer odpočívať zabudol a znova sa to musel učiť a bolo to práve v záhrade, lebo záhrada je na odpočinok ten pravý raj. Keď som sa to už konečne naučil, objavil som permakutúru. Tak prišla ďalšia intenzívna práca a s ňou znova menej času na odpočinok. Keď milujete prácu, ktorú robíte a súčasne milujete sladké ničnerobenie, zistíte, že tieto zdanlivo protichodné veci sa zázračne dopĺňajú. Pri práci súčasne odpočívam a pri odpočinku dostávam nápady, čo a ako urobiť. Človek skrátka musí nájsť spôsob, ako s vlastnou lenivosťou naložiť. Pracovitosť i lenivosť sú skrátka cnosti hodné obdivu.

[jarda bon jovi]

Lenosti zdar a té mé dvakrát... Ja su tak lenošné, že dřu jak hucul , až se ze mně hulí....

Já su tak lenošné lozit po hypermarketech, že se du učit vařit cukr.......

Samozřejmě, že tahouni pokroku jsou lenoši, páč nelenoch si nikdy práci usnadnit nepotřebuje. Nepřemýšlí o tom a nechává vše tak, jako jeho předkové....
 

Lenost je bohulibá vlastnost. Skutočný lenivec intenzívne pracuje na tom, aby mohol kvalitne a často odpočívať. V mojom prípade až tak intenzívne, že som takmer odpočívať zabudol a znova sa to musel učiť a bolo to práve v záhrade, lebo záhrada je na odpočinok ten pravý raj. Keď som sa to už konečne naučil, objavil som permakutúru. Tak prišla ďalšia intenzívna práca a s ňou znova menej času na odpočinok. Keď milujete prácu, ktorú robíte a súčasne milujete sladké ničnerobenie, zistíte, že tieto zdanlivo protichodné veci sa zázračne dopĺňajú. Pri práci súčasne odpočívam a pri odpočinku dostávam nápady, čo a ako urobiť. Človek skrátka musí nájsť spôsob, ako s vlastnou lenivosťou naložiť. Pracovitosť i lenivosť sú skrátka cnosti hodné obdivu.