Nedávno jsem pracoval na návrhu solární kotelny pro paneláky. Abych odhadl návratnost investice, potřeboval jsem znát ceny tepla z teplárny a odhad jejich vývoje na příštích cca 20 let. Našel jsem nejen to, co jsem hledal, ale udělal jsem si celkem jasný obrázek o naší budoucnosti. Alespoň pokud jde o uhlí. Ještě nedávno jsem měl pocit, že se možná dožiju ropné krize, ale uhlí a zemní plyn vydrží snad o 100 let déle. Po přečtení studií dvou našich vysokých škol z počátku r. 2011 se mi tento odhad jeví jako příliš optimistický.
Obě studie o stavu teplárenství v ČR jsou zpracovány velmi podrobně a na první pohled je vidět, že se jejich autoři dobrali velmi podobných výsledků, aniž by opisovali ze stejných zdrojů. Některé údaje jsem si už ověřil. Každá studie se podrobněji zabývá různými oblastmi, takže stojí za to přečíst si obě. Ke stažení v .pdf jsou na konci textu zde: http://energostat.cz/analyzy.html
Pro ty, kteří nemají sílu číst cca 300 stran textu, tabulek a grafů, se pokusím ve zkratce přiblížit problém. V ČR se nachází nejkvalitnější hnědé uhlí v Evropě. Naprostá většina se spaluje v elektrárnách a teplárnách ve fluidních kotlích, které jsou stavěny na uhlí o výhřevnosti 12-18MJ/kg. Takto kvalitní uhlí se těží už pouze ve 2 lomech - v lomu ČSA mezi Mostem a Litvínovem a lomu Bílina mezi Bílinou a Litvínovem. Oba doly se blíží hranici ekologických územních limitů. Ostatní těžené hnědé uhlí je nutné míchat s tímto kvalitnějším uhlím tak, aby bylo dosaženo potřebné výhřevnosti (homogenizace). Při nižší výhřevnosti nelze ve fluidním kotli udržet stabilní spalovací proces. Navíc horší uhlí má vyšší obsah síry, což způsobuje rychlejší zanášení kotlů. Černé uhlí nelze v těchto kotlích použít kvůli příliš vysoké výhřevnosti, hnědé nemá smysl dovážet z ciziny (nikde nemají potřebnou výhřevnost a doprava je drahá). Vytěžitelné uhlí je navíc už dnes prakticky formou kontraktů "zamluvené". Pouze malé množství uhlí z lomu ČSA před limity nebylo prodáno kvůli cenové politice soukromého vlastníka. Naprostá většina hnědouhelných tepláren má kontrakty do r. 2021. Ty, které by chtěly pokračovat v dodávkách tepla v dalších letech, musí od 1.1.2016 splňovat mnohem přísnější emisní podmínky a protože nedošlo k prolomení územních limitů včas, už mohou uvažovat o pokračování jen za cenu přechodu na jiné palivo. Cenově nejpřijatelnější je přechod na zemní plyn. Kdyby stačilo vyměnit kotle, byla by cena tepla cca 800Kč/GJ. Ale legislativa nutí teplárny modernizovat s kotli i turbíny, čímž náklady lezou do miliard a cena tepla na 1100-1200Kč/GJ (dvojnásobek dnešního průměru). Jiná paliva (biomasa, odpady, čistírenské kaly, atd.) vycházejí ještě dráž a jejich produkce pokryje jen malou část potřeby. Při hromadném přechodu na plyn bude nutné přestavět prakticky celou plynárenskou rozvodnou síť na vyšší kapacitu a nasmlouvat kontrakty na ZP na vyšší odběr (asi +50%). Dokud nebudou kontrakty uzavřeny, nemohou teplárny investovat do nových technologií, protože banky na nezajištěné investice nepůjčí peníze. Hromadný přechod tepláren na jiné palivo je problém i vzhledem k malému počtu a kapacitě firem schopných dodat potřebnou technologii. Jakmile teplárna nebude schopna zajistit dodávky tepla odběratelům kvůli zpoždění obnovy technologie, ztratí odběratele nadobro. Stejně tak, pokud bude nabízet teplo za cenu nad 600Kč/GJ - v tomto případě bude odchod postupný, ale jistý. Nad tuto cenu se vyplácí stavět lokální kotelny na plyn. Tyto drobné zdroje tepla nemají povinnost dodržovat přísné limity emisí. Lze tedy očekávat výrazný nárůst emisí, především oxidů dusíku z kotelen na ZP pro paneláky a oxidů síry z kotlů na tuhá paliva v rodinných domcích, kde se budou spalovat zbytky méně kvalitního hnědého uhlí. Zvýšení odběru zemního plynu pravděpodobně také vyvolá růst jeho ceny. To může odhadované ceny tepla posunout podstatně výš. Kalendář pravděpodobných událostí:
2013 - snížení výroby elektřiny z kogeneračních tepláren o 4,5TWh/rok
2016 - snížení výroby elektřiny z kogeneračních tepláren o 2,5TWh/rok
do r. 2021 - asi milion obyvatel a mnoho firem přijdou o centrální zdroj tepla a TUV. V ojedinělých případech o levný zdroj tepla. Naše elektrorozvodná síť přijde o cca 8TWh/rok elektřiny (cca 9% produkce všech zdrojů) a cennou regulační elektřinu, kterou se vyrovnávají především výkyvy výkonu z obnovitelných zdrojů. Řady nezaměstnaných posílí tisíce bývalých zaměstnanců povrchových dolů, tepláren a firem, které neustojí zdražení tepla, resp. nebudou schopny vybudovat vlastní zdroj. Ostravský vzduch bude na mnoha místech republiky.
2022 - pravděpodobný konec elektráren Mělník II a Prunéřov I. Při neprolomení územních limitů hrozí ukončení dříve.
do r. 2033 - konec těžby a hnědouhelné energetiky na Sokolovsku. Elektrárna Tisová skončí předčasně (životnost cca do r. 2050), nebudou-li prolomeny územní limity.
kolem r. 2038 - skončí s koncem životnosti technologie a současně vytěžením lomů Libouš, Bílina a možná Zahořany elektrárny Prunéřov II a Tušimice, které dodávají teplo do měst okresu Chomutov. S nimi další snížení výroby elektřiny a další nezaměstnanost.
2048 - konec životnosti nové technologie elektrárny Ledvice. Bez prolomení limitů těžby na lomu Bílina skončí dříve.
cca v r. 2054 skončí těžba na posledním lomu Vršany a s ní i hnědouhelná energetika v ČR.
Politici komentovali zachování těžebních limitů jako odložení spotřeby uhlí na dobu, kdy ho budeme umět lépe využít. Má to ale háčky. Jakmile těžební firma ukončí těžbu, musí podle horního zákona provést sanaci lomu. Obrovskou jámu nechá zaplavit vodou. Kdyby se mělo v těžbě pokračovat, bude nutné jezero vyčerpat. Čerpání vody z lomu se musí provádět i během těžby (srážky, průsaky) a stojí řádově 100mln Kč/rok. Obrovské náklady by musel platit stát, obnovení těžby by trvalo desítky let a uhlí by bylo vzhledem k vysokým nákladům těžby neprodejné. Velká část zásob leží stovky metrů hluboko nebo pod městy jako je Chomutov, Sokolov, Cheb, Františkovy Lázně nebo Chabařovice. Když je problém přesídlení 2000 obyvatel Černic a Horního Jiřetína, kdo přesídlí statisíce obyvatel, stovky firem a institucí a kdo by měl zájem o uhlí, které bude muset toto vše zaplatit? Kdo ví, v jaké finanční situaci bude státní pokladna za 40 let, když naše zadlužení prohlubují každoročně vysoké schodky státního rozpočtu a investoři budou vystresovaní zhoršující se globální ekonomickou situací? Dá se předpokládat, že stejně zkreslené představy, jaké má veřejnost o využitelných zásobách uhlí, má i o ropě a zemním plynu. Obě tyto komodity se u nás také těží, ale ve směšném množství vzhledem k celkové spotřebě. Obojí musíme dovážet. Zemní plyn především z bývalého SSSR, což není politicky příliš spolehlivý partner. V poslední době se mluví o těžbě metanu ve zmrzlém stavu. To je opět záležitost hlavně Sibiřské oblasti. Výpadek v produkci elektřiny z uhelných zdrojů nepokryjí ani další 2 bloky Temelína a už vůbec ne obnovitelné zdroje, jejichž neposedná výkonová charakteristika bude působit tím větší potíže v síti bez menších a pružnějších zdrojů regulační elektřiny. Samá pozitiva a sociální jistoty tedy nelze očekávat. Naopak výrazné problémy. A to ne pro příští generace, ale už za 8 let!
Politici mají ve zvyku nechat si vypracovat k různým problémům studie, které pro jejich autory znamenají měsíce odborné práce. Jejich závěry se ovšem neřídí, neboť řešení vyžaduje nepopulární opatření, něco, co se nehodí vlivným kamarádům nebo k uplácení voličů. Reformy jedni packají, druzí sabotují. Povodně se řeší stavěním hrází za miliardy, přestože regulace vodních toků byla označena odborníky nikoli za řešení, ale za jednu z příčin povodní! Nyní místo využití tuzemských energetických zásob, které by nám daly šanci alespoň o desítky let oddálit problém a daly čas na hledání nejoptimálnější náhrady zdrojů, pohřbíme asi miliardu tun kvalitního hnědého uhlí a za 5 minut dvanáct začneme budovat domovní kotelny. Kolik času to zabere i kdyby na kotelnách dělala každá firma, která se vydává za topenáře? Zákon 406/2000 Sb. tento počet ještě významně zredukuje na ty, které získají povolení od MPO. Rád bych věřil, že to alespoň těm šťastnějším, kteří se tepla dočkají, přinese kvalitu. Ale jak tomu věřit, pokud o odbornosti dodavatelů budou rozhodovat zase stejní diletanti a úplatky? Zatím jsem viděl několik solárních kotelen s návratností údajně cca 60 let bez dotací a životností max. 25 let! S efektivitou funkce si autoři příliš práce nedali. A právě optimalizovaný návrh ověřený matematickým modelem a kvalitní řízení jsou cestou k přijatelné návratnosti. Jenže tyto schopnosti má jen zlomek dodavatelů. Většina lidí postižených koncem uhelných tepláren pak bude bez tepla nebo ho draze zaplatí. Zvýšení nezaměstnanosti nepřispěje ke schopnosti kupovat nové, předražené zdroje tepla. Bude tato lekce stačit, aby lidé konečně vzali rozum do hrsti a prosadili vládu odborníků? Aby se naučili házet politikům na hlavu každé hloupé a nezodpovědné rozhodnutí se stejným zapálením s jakým se odbory rvou o zvyšování mezd a zaměstnanecké "výhody"? Bez zpětné vazby se politici nezmění.