Martin Gross: Ano, budoucnost to vyřeší, ale to řešení se nám asi moc nebude líbit, pokud se sebou nezačneme rychle něco dělat:-)
To je opravdu ušlechtilé, v tom Vám moc fandím... Jak si to představujete s tím uživením?
Brambory, obilí, jablka, plody dřezovců, ořechy, jedlé kaštany, zelenina různých druhů, nějaká ta slípka, vejce, kachní vejce, to vše na mnoho způsobů. Bambusové tyče a výhonky pro vlastní potřebu, či na prodej, popřípadě prodej i nějakého toho ovoce, kterého tu v okolí tou dobou možná mnoho nebude.
Zkrátka: Uživit, ve smyslu utišit hlad a to dle mého se zachováním obstojného zásobení všemi nutričními složkami. Masa bude méně. Vepřo knedlo zelo každou neděli - asi ne - stejně, jako mnoho generací přede mnou. Skromná obživa, víc práce, méně televize.
Určitě se najde mnoho produktů, o které by mohl být v okolí zájem. Bambusová stébla například na žaluzie, plody dužistopky, javorový syrup (pokud bude dřevo, na kterém by se mohl svařit),.... Nápady bych měl.
Zachování dnešního standardu naprosto neočekávám. K tomu bude potřeba několik nádeníků, či otroků, kterým by takový luxus musel být odepřen. To mi neladí s PK. Ale budoucnost nejspíš přinese i to. Pokud tu po třetí světové nějaký jedinec našeho druhu vůbec zůstane.
Uživit se ve smyslu neumřít hlady a podvýživou - ano. Být zazobaný - vyloučeno. Možné je i to, co se podařilo Seppovi Holzerovi - díky své prosperitě přikoupit pozemky a trošku se "odvázat" - kůň, kráva, dva tři hektary lesa a podobně. Ale to už bloudím hodně vysoko v oblacích.
Martin Gross: Počasí tohoto týdne ukázalo, že naše plány by bylo dobré ještě trochu přepočítat a použít mnohem větší bezpečnostní faktory. Já jsem si tak pochvaloval jak všechno krásně kvete, že počasí nepřeje houbovým chorobám a už jsem se začínal těšit na úrodu ovoce ........ a do toho všeho kvetení přišel mráz a napadlo 7cm hnusného sněhu. Kiwi, jasany, a ořešáky jsou úplně omrzlé. Nevím jak dopadnou ovocné stromy, ale o úrodu už mám obavu. Břízy na cca 0,5 ha pozemků máme polámané, nebo ohnuté atd. atd. Když jsem se o tom dnes bavil s jedním starousedlíkem, tak mi vyprávěl o roce, kdy v červnu přišel mráz a nebylo nic dokonce ani z brambor!
Ty tvoje dužistopky a cukrové javory ....... to je zase pěkná "svobodovina" :-) Dužistopkám šanci na přežití moc velkou nedávám a produkce javorového sirupu v našich klimatických podmínkách je také dost pochybná. V našich končinách je mnohem nadějnější produkce sirupu březového, ale letošní rok byl velice špatný i na březovou mízu (vůbec netuším proč).
Bude to chtít ještě hodně zapracovat na dobrém designu a na lepší taktice. Soběstačnost je druh velice náročného vrcholového sportu :-)
Málokdy bude úroda všech plodin 100%ní. Někdy víc toho, jindy něčeho jiného. Proto měli naši praotcové tak velké skladovací prostory na suché produkty, jako je seno, zrní, atd. Je fakt, že dřeviny z lokalit s kontinentálním klimatem budou v centru Evropy trochu trpět. Krom těch "svobodovin" pěstuju a množím (zatím nejvíc pro sebe) denivky, odrůdy šťovíků, babiččinu rebarboru (odrůdu neznám) a spoustu spolehlivých blbostí. Z těch javorů tak jako tak asi nic nebude. Zkusím moje náletové kleny. Javorový sirup miluju. No, a kdyžtak bude spousta rezonančního dřeva na kytary. :-) Obilí asi ničím nenahradíme, ale proč ho nezkusit něčím doplnit? Dřezovce mi připadají docela perspektivně. Bude to chtít dumat a jistit si úrodu z mnoha a mnoha stran.
Z historie cukrovarnictví plyne, že veškeré moderní (začátek 19. toletí) pokusy s průmyslovou výrobou cukru z mízy stromů u nás ztroskotaly na její velice nestálé a nepredikovatelné produkci s vysokými sezonními i místními výkyvy. A týkalo se to jak javorů tak břízy. Zkrátka nejen žaludů je dobrá úroda jednou za 7 let .. jo a březová míza má prý nižší cukernatost než míza našich domácích javorů a k tomu ještě málo sacharózy a hodně glukózy, což je sice dieteticky zajímavé, ale na chuť o dost méně sladké = jako tržní sladidlo hůře použitelné ..
QNX říká:
.. a produkce javorového sirupu v našich klimatických podmínkách je také dost pochybná. V našich končinách je mnohem nadějnější produkce sirupu březového, ale letošní rok byl velice špatný i na březovou mízu (vůbec netuším proč).
S malou nepřesností je dnešní hustota lidské populace cca 1 člověk na 2 hektary souše. Nezanedbatelná část souše je tvořena nehostinnou krajinou - pouště, permafrost, skály, vysoké hory, tektonicky velmi nestabilní oblasti, území kontaminovaná toxickými odpady, území zastavěná betonem, asfaltem, území s nedostatkem vody... Velká část orné půdy je díky pesticidům a umělým hnojivům prakticky mrtvá a bez dalšího umělého přihnojování neplodná. Až na výjimky si zemědělci po celém světě zvykli na používání mechanizace. Lidé z vyspělých zemí z velké části ztratili kontakt s přírodou natolik, že si nejsou schopni bez moderních vymožeností či služeb jiných lidí opatřit základní potřeby k životu. A ti, kteří v přírodě žijí, si díky humanitární pomoci zemím postiženým chudobou zvykají na zákeřný způsob obživy: natahování dlaní k darům.
Ropou poháníme auta, letadla, lodě, polovinu vlaků, traktory, hračky od Moutfielda, oblékáme se do ní a z velké části i obouváme, mažeme třecí plochy, roztápíme elektrárenské kotle. Vyrábíme z ní plasty, léčiva, kosmetiku, umělá hnojiva a spoustu chemických výrobků rozmanitého účelu. Zlato zdaleka tak užitečné není, přesto jej všemocný trh, který prý vše správně ocení mocí nabídky a poptávky, ocenil před rokem na $2000 za trojskou unci a i po splasknutí bubliny vyhnané doporučeními analytiků se dnes drží nad $1600. Zatímco kvalitní lehká ropa Brent - pro lidstvo doslova životodárná - si nedávno dovolila sáhnout na pouhých $120 za barel a trhovci ji s opovržením poslali zostra dolů pod $100. Šejci už musí do vrtů vhánět mořskou vodu, aby vyplavili ropu z podzemních kapes, ale tváří se, jako by jí měli dost. S takovým ignorantským přístupem mineme ropný zlom bez povšimnutí a pak tvrdě narazíme do zdi.
Že nebudeme jezdit na dovolené, na nákupy nebo za zábavou, to jsou prkotiny oproti všemu ostatnímu, co přijde s koncem ropy. Bude paralyzována výroba téměř všeho na co jsme zvyklí, distribuce toho, co ještě vyrobit a vypěstovat dokážeme, celosvětový hlad vyvolá globální občanskou válku a ta (ač je to dost morbidní) zajistí potřebnou redukci obyvatelstva na udržitelnou úroveň. Vědci odhadují, že vymře cca polovina lidské populace. Považuji to za velmi opatrný odhad.
Aby toho nebylo málo, má mezi roky 2012 a 2020 dojít k zastavení Golfského proudu, což udělá ze Skandinávie jeden kus ledu, z našich mírných končin Sibiř a sobi potáhnou na pastvu asi někam k Bretani. Na opačné straně Atlantiku se naopak oteplí, takže New York se bude nově nazývat New Owen a co nespálí slunce, zničí ještě silnější hurikány, které se přestěhují o něco víc k severu. V Karibiku se vše, co trčí nad hladinu pokryje pískem. Tyto a mnohé další klimatické změny způsobí značné části lidstva takové nepohodlí a v tak krátkém čase, že se nestihnou přizpůsobit. Takže, kdo někam neuteče, zahyne. Možná by se svět mohl inspirovat jednou českou komedií a rozjet mega-akci Kulový blesk. Češi se usídlí ve svém oblíbeném Chorvatsku, kde jsou mnozí už stejně jako doma, Tuaregové ze Sahary odcestují do Mexika, zbytek hispánců ze střední Ameriky přeběhne hranici do USA, amíci do Kanady a Kanaďané do Evropy. Kéž by to byla taková legrace i ve skutečnosti.
Uvažuje někdo z vás o usídlení se v našich končinách i přes tyto hrozící změny podnebí? Myslím, že by to mohlo skýtat velkou výhodu, protože většina hladových a přírodě nepřizpůsobivých potáhne spíš tam, kde půjde přežít bez pořádného oblečení, zatepleného obydlí, a kde bude šance konzumovat cokoli, co kolem roste nebo pobíhá. Ti, kteří do toho ráje dorazí později, budou mít smůlu. Zpět se budou vracet oslabení a daleko nedojdou. Osobně bych se raději rval s drsnou přírodou, než s hordami hladových homo sapiens. S rozumem a respektem se dá s přírodou vyjít. Na člověka to bohužel neplatí, protože mu často obojí chybí.
My Češi bychom se měli modlit, aby k zastavení Golfáče nedošlo. Laponsky neumím, abych se s nimi domluvil, až kolem nás budou hnát soby.
Polovina je skutečně velice skromný odhad. Pokles by měl jít až na 1/10. Jinak nás tahle planeta prostě nebude schopná hostit trvale a sveškerým komfortem. Zachování vzdělanosti a určité úrovně lidské kultury - tady jsem pesimista. Inter arma silent musae. A o hladu to platí taky.
Jiří Danihel: Já se nikam stěhovat nebudu, ale když to bude nutné, tak ty soby klidně zařadím do jídelníčku. Jenom u těch laponců si nejsem jistý, dá se to jíst jako příloha k sobům?
