Vidím, že dané téma u většiny vzbudilo veselí a halasnou ironii:-).
V podstatě se dá říci, že to co vnímáme jako elementály je forma projevu energie. Někdo je na tuto formu projevu energie vnímavější, někdo ne. Jsme sice stejní, ale přesto rozdílní. Je hezké, že Vás toto téma, tak pobavilo, dobrosrdečný smích léčí. Ten jedovatý sice ne, ale ro určitě nebude přátelé Váš případ.
Večer si gecnu na zápraží a s pokorou poděkuji za to, jak zahrada a ostatní půda prospívá. Požádám všechny jejich obyvatele (včetně těch "obludných" slimáků), o to aby pamatovali i na mě a mou rodinu. Nečiním, tak ze strachu, ale z potřeby rovnováhy. Naučil mě to staříček, to byl člověk, o kterých se říká, že mají zelené ruce. Ať sadil co sadil, vždy mu to bujně rostlo. Potkal-li na cestičce v zahradě cokoliv, překročil to či opatrně poodsunul stranou. Měl respekt ke všemu živému včetně toho, co musel ke své potravě sníst.
Někdo by řekl, že nevěděl nic o elementálech (či ementálu ;-)..), ale u jednoho velmi starého stromu se vždy, když šel kolem zastavil a položil v tichosti na kmen ruku. Až v mé rané dospělosti mi řekl, že zdravil Paní z lesa, že ji tam u toho stromu vídává. Mluvil o ní tiše a s respektem. Když jsem se ho ptal po důkazu, tak jen prohodil něco o tom, že kdo chce vidí, kdo nechce, nebude vidět. To je vše, jen podotýkám, že staříček o tom nepořádal kurzy, nevydával knihy, jen prostě žil v to co věřil. To, k těm ementálům:-).