Evo, rozhodně si z toho nic nedělejte :-) Píšete, že prožíváte vnitřní splynutí s vesmírem. Kde je psáno, že to je méně, než vidět aury, cítit geopatogenní zóny ap. Třeba je to právě naopak. A nebo také ne :-) Také to může být tak, že pro Vás je důležitější to vnitřní splynutí, zatímco pro někoho jiného vidění aury.
Duchovní svět je z jistého úhlu pohledu hodně složitý a pro každého může být v jeho současném životě důležité něco jiného. Třeba Vaše duše při vtělování záměrně zablokovala "hmatatelné důkazy", protože už jste s jejich pomocí poznala Stvoření v minulých životech a teď máte najít cestu i bez takto zjevných vodítek - abyste se posunula dál.
Pokud přece jen chcete cítit alespoň něco, tak reiki je určitě dobrá volba. Myslím si, že pak budete určitě cítit energii vycházející z rukou. Jen je možné, že to nebude hned. Váš příspěvek mi v mnohém připomíná mou vlastní zkušenost, kterou jsem prožil po zasvěcení do I. stupně asi před 15ti lety. Tehdy jsem první den nic fyzicky nepociťoval. Ani při samotném zasvěcení. Ostatní tam brečeli dojetím a já necítil vůbec nic :-)) Energii v rukou jsem začal pociťovat až v dalších dnech. Pokud by Vás to zajímalo více, tak jsem o tom tehdy napsal článeček http://pyramida.kom.cz/duchovno/001/ - myslím, že těch podobností je tam víc a třeba Vám trochu pomůže vědomí, že nejste sama, kdo to tak má :-).
Duchovní cesta je podle mě vždy individuální, neexistuje stejná trasa pro každého. Ačkoliv si to mnozí "objevitelé" myslí. Že právě ta jejich cesta je ta jediná správná. Často je, ale pouze pro ně samotné.
Počet hodin strávených meditací denně, také nepovažujte za kriterium duchovního vývoje. Asi se dá říci, že většina lidí, kteří meditují jsou dál, než většina těch, kteří nikdy nemeditovali. Ale myslím, že to nebude platit vždy a rozhodně je řada mezistavů, kdy to je i naopak.
Vemte si třeba tento úhel pohledu:
Bůh stvořil svět. Stvořil rostliny, zem, oblohu, slunce, déšť. Z toho plyne logický závěr, že rostliny jsou přímým božím produktem. Země, do které se sází také. Zrovna tak voda, kterou potřebují k růstu i to sluníčko :-) Vemte si človíčka, který si to uvědomuje a proto se věnuje zahradničení. Protože tím je v neustálém styku s božími výtvory a tím i s Bohem samotným. Tím, že přemýšlí co a kam zasadí, aby to co nejlépe rostlo, tak vlastně společně s Bohem tvoří. Toto sepětí s Bohem neustále pociťuje při práci na zahrádce a i při konzumaci potravin, které takto společně s Bohem vypěstovali. Představte si, že by ten človíček nikdy v životě nemeditoval v tom smyslu, co my pod tím obvykle rozumíme*. Víte jistě, že by tento človíček nebyl duchovně dál než mnich, který se nechal zazdít do kobky aby celý život meditoval? Kdo z těch dvou je blíže k Bohu? Ten, kdo je s ním dnes a denně v kontaktu všemi svými smysly skrze rostlinky nebo ten, kdo se s ním spojuje skrze své nitro? Já sám v tom nemám úplně jasno, proto dělám obojí :-) Ale pokud by Bůh chtěl, abychom trávili život hlavně v meditacích, proč by nám dával těla, proč by stvořil rostliny, zemi, slunce, proč by nám dal schopnost s těmito jeho výtvory pracovat a tvořit dál ...
---------
* U nás se pod pojmem meditace obvykle rozumí to, že člověk zavře oči a ponoří se do meditační hladiny. Obecněji ale lze meditaci chápat i jako prosté přemýšlení. V tomto smyslu jistě náš človíček hodně přemýšlí (a tedy i medituje) o Bohu.