Marion: Dnešní svět se mi opravdu nelíbí. Přesněji stav lidské společnosti a to, co ta společnost páchá. Neřešit to mi připadá, jako bych spáchal sebevraždu. Byl bych tu zbytečný. Význam svého života vidím hlavně v neustálém boji za zlepšování špatně fungujících věcí. V tom směru mám raději techniku než lidi. Ačkoli nemá žádnou inteligenci (až na tu uměle naočkovanou), není tak paličatá a líná jako člověk. Netrpí předsudky, ani pokrytectvím. Čas na řešení lidských nešvarů nepotřebuješ. Je to otázka postoje. Věci se dají dělat dobře nebo špatně. A protože jsem měl o něco víc času to zkoumat, mohu s potěšením konstatovat, že když dělám věci správně, nakonec se ukáže, že jsem čas i jiné náklady ušetřil. I když to tak na první pohled nevypadalo. Když už sis našla čas napsat pár přízpěvků k tématu, které neřešíš, nejsi na tom s časem tak zle. Ostatně při manuální práci na farmě máš možnost současně přemýšlet. Já jsem se o tuto možnost z velké části připravil, protože mé zaměstnání spočívá v duševní práci a duševní multitasking fakt nezvládám. I tak si čas k zamyšlení najdu.
Co neřeším - narozdíl od zřejmě většiny lidí - jak dlouho budu živ. Ale na tom, jak budu žít a co a hlavně jak za tu dobu udělám, to budu řešit vždycky. Byť je velmi málo pravděpodobné, že se dočkám splnění svých snů, vím jistě, že když pro to nic neudělám, určitě se nesplní. Chabá naděje je pořád víc, než beznaděj. Beznaděj je smrt za živa.