Mravenečci na zahradě

[Lenka Richtrová]

No a co na ty mravence? S mšicemi problém nemám, ale mravenci jsou letos snad na celé zahradě,  loni mi ožírali jahody a rajčata jako diví, letos už se pustili snad i do bramborové natě (nevidět to, nevěřím)... :-(

[Bebe]

Letos sa i mí mravenečci rozhodli osídlit místa z mého pohledu mimo rámce dobrých sousedských vztahů a tak jdu vyskoušet, co jsem se někde dočetl. Na mraveniště se umístí květináč dnem vzhůru. O pár dní, kdy mravenci vyplní vnitřek květináče, kde si vybudují hnízdo, bude celá kolonie přestěhována i bez jejich předešlého souhlasu.

[Jiří Danihel]

Bebe: S tím obráceným květináčem to asi fungovat nebude. Matka má na zahradě taky plno mravenišť, takže i já hledám něco účinného a začal jsem tím, že jsem si četl o mravencích a jejich zvycích. Mraveniště zakládají královny jednou ročně a poddaní je následují. Královna z mraveniště nevyleze, dokud není zase čas rojení. Vylézají jen dělnice, které se starají o zásobování, případně vojsko při napadení mraveniště. Místo pro mraveniště hledá královna tak, aby kolem bylo dost potravy a minimum konkurence. Mraveniště mají pod zemí tvar kužele postaveného na špičku a podle druhu mravenců bývají různě hluboká. Většinou bohužel hodně, takže selhávají i pokusy typu zalít mraveniště vařící vodou. Jelikož se nám tu přemnožily straky, které vyhánějí drobné ptactvo, mravenci nemají dost přirozených nepřátel a rychle se množí. Proto i kdybych dokázal vylákat celé mraveniště do nějaké nádoby a odnést za město, přiletí z okolí nové královny a každoročně budu přemisťovat mraveniště. Hledám tedy nějaký přirozený repelent.

Ve zdejší fotogalerii jsem našel poznámku u fotky routy vonné, že zažene mravence tam, kde je chceme mít. Bohužel tato bylinka je doma ve středomoří a v domácích podmínkách (v bytě) se mi ji v loňském roce nepodařilo vypěstovat. Letos to vypadá nadějněji. Jedna rostlinka to dosud nevzdala a zatím narostla do rekordních 8cm. Roste hodně pomalu, klíčivost má asi 20-25%, ale většina novorozenců končí s uhnilými nebo ožranými kořínky už při 2-3 pravých lístcích a výšce kolem centimetru bez ohledu na složení substrátu. Podezření mám na drobné škůdce, jako jsou larvy smutnic. Proto jsem substrát zkusil ve starém kastrůlku prohřát na sporáku a pěstovat rostlinky co nejdéle zakryté v miniskleníku z plastových vaniček. Na povrchu jsem udělal mulč ze suché citronové trávy, která alespoň některou létající havěť odpuzuje. Pokud se alespoň ten jeden keřík podaří dovést do dospělosti, zkusím routu množit řízkováním. Takže jestli její pověst nelhala a štěstí rostlinku neopustí za takových 10-15 let se mají mravenci na co těšit! :-)

[Helena]

Pro chytré hlavičky: Když Helena dnes přesekla na zahradě  dvě žížaly napůl  a jednu na třetiny,přičemž jedna polovima jedné se schovala a druhá (asi) chcípla (pardon ochránci práv žížal), a přilezly se na to podívat další dvě, z čehož jedna omdlela a druhá to psychicky nezvládla, kolik vermikompostu bude mít za pět let ?

Jednou tolik je dvojnásobek a dvakrát tolik trojnásobek???Nebo čtyřnásobek. Vždycky jsem měl s matikou potíže, ale v tomhle bych chtěl mít jasno.

A když přeseknete žížalu na 5 kusů, tak jich bude kolikrát víc?

Musíme brát v potaz ten původní kus, ovšem.
 

když přeseknete každou vejpůl, budete jich mít pak na zahrádce jednou tolik

- jednou tolik tolik u nás znamená dvojnásobek, ne že jich bude stejně.

Tvé obavy jsou zbytečné, protože i když máš pravdu, tak to nevylučuje, co jsem napsal, krom toho nikde netvrdím, že přepůlením žížaly dostaneme dvě.

Mám obavy, že těch žížal bude stejně. Není to tak, že přepůlením žížaly dostaneme dvě.

[Jiří Danihel]

Prosím, nemučte žížaly. Množí se samočinně, když mají dobré životní podmínky a dostatek potravy. Žížala má důležité orgány mezi tím koncem, kterým žere a opaskem cca ve třetině délky. Zbytek je jen část střeva a sval. Tento zbytek v případě přeseknutí dorůstá (na té části s opaskem), ale výsledek nebývá tak dokonalý, jako původní tělo. Useknutý konec pochopitelně dorůst nemůže, protože žádný živočich není schopen přijímat potravu řití a k životu potřebuje i další orgány. Useknutý ocas se ještě chvíli hýbe, ale to je jen podrážděním nervů. Nějaké té amputaci se při práci v hlíně nevyhneme, ale ohleduplnost k žížalám se vrátí. Udělají za nás spoustu práce za pobyt a nepatrnou stravu, přitom nijak neškodí. Alespoň o tom nevím.

[Helena]

Jirko, to měl být vtip, žížalky si hýčkám, neboj!

Prosím, nemučte žížaly. Množí se samočinně, když mají dobré životní podmínky a dostatek potravy. Žížala má důležité orgány mezi tím koncem, kterým žere a opaskem cca ve třetině délky. Zbytek je jen část střeva a sval. Tento zbytek v případě přeseknutí dorůstá (na té části s opaskem), ale výsledek nebývá tak dokonalý, jako původní tělo. Useknutý konec pochopitelně dorůst nemůže, protože žádný živočich není schopen přijímat potravu řití a k životu potřebuje i další orgány. Useknutý ocas se ještě chvíli hýbe, ale to je jen podrážděním nervů. Nějaké té amputaci se při práci v hlíně nevyhneme, ale ohleduplnost k žížalám se vrátí. Udělají za nás spoustu práce za pobyt a nepatrnou stravu, přitom nijak neškodí. Alespoň o tom nevím.

[Jiří Danihel]

Heleno, v Tvém případě jsem to pochopil. Ale napadlo mne, že se občas najde zapálený badatel, který to musí zkusit a zjistit, kolik žížal lze udělat z jedné chirurgicky. Byla by škoda zjišťovat něco, co už je dávno známo, za cenu likvidace tvorů, kteří nám tak dobře slouží. Spoustě lidí připadá pohodlnější a rychlejší sáhnout po noži, než si něco vygooglovat. Je to škoda. Čím víc toho víme o půdě, havěti a rostlinách, tím méně zklamání nás čeká. A když uvážíme, že na výsledky našich zahradnických pokusů čekáme běžně několik měsíců, připadá mi znalost teorie docela podstatná.

[Kasha]

juu, to je ale hezky napsáno! A mohl by jsi mi prosím doporučit nějakou výstižnou literaturu, kde se dozvím základy? jsem stavař a všechno dělám zatím intuitivně :) něco dobrý, něco horší,,, ale s ohledem na to, že mám špatnou pamět :))) tak se ne a ne poučit :)))

[Jiří Danihel]

Kasha: Knížek typu "Začínáme zahrádkařit" je asi tolik, jako kuchařek. Neživím se jako knihkupec, takže nemám přehled, co je zrovna na trhu. Navíc žádná knížka není tak obsáhlá, aby dala odpověď na jakýkoli problém, který zrovna řešíme. Dobrá knížka pro zahrádkáře řeší spoustu věcí. Od pořízení pozemku a jeho výběru, zajištění vody, úpravy půdy v případě, že už jako zahrádka nesloužila, rozvržení pozemku (co kde stavět a co kde pěstovat), střídání plodin, hnojení, škůdce a choroby (jak je poznat a jak na ně), péči o rostliny od přípravy záhonků až po sklizeň a uložení nebo zpracování úrody, péči o stromky a keře, chov zvířat, atd. Pokud chceš začít podle knížky, nahlédni tedy při jejím výběru do obsahu a namátkově do textu, jestli Ti bude připadat srozumitelný.

Já sbírám informace hlavně na internetu, v televizi a příležitostně v časopisech. Vyhledávače obvykle na dotaz nabízejí článek z Wikipedie, který může posloužit jako odrazový můstek, ale k důkladnému poznání je třeba pátrat dál. Někdy najdu užitečnou radu i v diskusních fórech (to chce ovšem velkou trpělivost), ale spolehlivějším zdrojem bývají články napsané lidmi z oboru. Lze najít i různé práce z vysokých škol, ale ty bývají běžnému smrtelníkovi špatně srozumitelné. Často se mi stává, že hledám informace o něčem a narazím na odkaz, který mi odhalí nějakou zajímavou informaci z úplně jiného soudku. Je dobré takové odkazy ukládat do oblíbených a hned si je třídit podle oboru. Když je čas nebo potřeba, je hned co číst. Třeba když mne zajímal koloběh uhlíku, narazil jsem na článek o domácím kompostování. Zkusil jsem to, následně koupil vermikompostér a při hledání dalších informací jsem objevil permaweb. I tady je spousta užitečných informací. Jen je potřeba použít rozum jako filtr, abychom rozeznali cenné informace od rad rádoby zasvěcených.

To jde snáz, když si o problému nejprve zjistím základy. Třeba mi vadí, že mi straky vyhánějí ze zahrádky drobné ptactvo. Místo abych přímo hledal návod, jak vypudit straky, přečtu si několik článků o těchto ptácích a vím, že dokud budou lidi házet do popelnic zbytky potravin a nechávat je otevřené, nepomůže mi ani kulomet. Nehledě na to, že i straka má své období hájení, kdy se zabíjet nesmí a že likvidací jejího hnízda můžu ve skutečnosti ublížit úplně jinému ptáku, který se v opuštěném hnízdě zabydlel. Obecně se dá říci, že pokud nám něco vadí, nedělá nám příroda naschvály, ale my lidé děláme něco špatně. Zřejmě bychom tu neřešili invazi mravenců, kdybychom jim nezabrali prostor a přirozené zdroje potravy, nekrmili straky a tím nelikvidovali jejich predátory. Život ve městě způsobuje ztrátu vědomostí o přírodě, které měl kdysi téměř každý. Chováme se jako sloni v porcelánu. Každý neuvážený zásah do životního prostředí vyvolává dominový efekt, a místo abychom řešili příčinu, která je v nás, scháníme biolit nebo vzduchovku. Přeji hodně trpělivosti při studiu - stojí to za to. A praxe pomůže nejlépe dostat vědomosti do paměti.

[Bebe]

Pak taky možná, že je to naopak, že si se už dávno poučila, jenom si to nepamatuješ.

s ohledem na to, že mám špatnou pamět :))) tak se ne a ne poučit :)))