Zahradniceni povazuji za jakousi normalni soucast zivota. Jenze ne zahradniceni typu - obdelavane pole, kde nesmi byt ani kousek nazmar, ale zahradniceni od srdce. Kdy pri vstupu na zahradu citim jeji vuni, vidim hodne barev a slysim hmyz, ptaky, zvirata. Zahradu prijimam jako kousek zeme, ktera dava zivot nejen mne, ale vsemu. Zasadim par seminek, ale jen tolik, kolik citim, ze je mozne. Posecu travu, ale jen tam, kde potrebuji chodit, popripade behat.
Jsem rada, ze muzu videt, slyset a citit.
Preji vsem krasny den
