S potěšením hlásím pokrok v tažení proti mravencům. Matka asi před měsícem vysadila na zahradě několik sazeniček routy vonné na místa, kde se to hemžilo mravenci. Včera jsem se byl přesvědčit a viděl jsem jen pár mravenců, kteří se ve vzdálenosti asi 30cm od keříku routy (dosud malého, méně než 10cm v průměru i na výšku) motali jako opilí. Routa nedoznala úhony, ačkoli na stejném místě původně byl kedluben gigant zlikvidován odspodu tou pracovitou žravou čeládkou. Považuji tedy tuto bylinku za úspěšnou a účinnou k zahánění kousavého neřádstva.
Po marných pokusech routu vypěstovat ze semínek se mi přece jen podařilo odhalit příčinu mých nezdarů. Routa má ráda chudé, vápenaté a dobře propustné půdy. Tomu jsem se snažil vyhovět namícháním půdy bohaté na písek se špetkou vápna. Písek jsem samozřejmě propral a pro jistotu i převařil. Leč úspěch nastal až tehdy, když jsem se naučil velmi nepatrně zalévat. Routa roste velmi pomalu i při pokojové teplotě za oknem a potřebuje minimum vláhy. Zalévám ji do misky jen tak, aby si květináč spodem usrknul. Jediné přelití mladé rostlinky znamenalo uhnívání křehkých kořínků. Vypadá to, že když spodek kmínku začal dřevnatět, je rotlinka odolnější. Uvidíme, jak si poradí s delším deštivým obdobím na zahradě. Na zimu ji budeme muset zakrýt - mráz nesnese. Moje domácí rostlinka, kterou později zkusím množit řízkováním, už měří 32cm a je to takováto fešanda:
