Jiri Danihel: Jednání na základě emocí je podvědomé, nedá se poučit, dá se jenom trénovat a cvičit a i tak nelze získat absolutní kontrolu svého jednání. Jednání může být ovlivněno emocemi, myšlením, nebo intuicí, ale nejspíš je to mixem těchto vlivů. Pokud preferujeme ve společnosti mentální rozvoj a i ten jenom v ůzkém zaměření, což se děje, pak opomíjené zložky nepřestávají působit, jenom nerozumíme jejich vlivům a to zpětně ovlivňuje mentální zložku do takové míry, že ač rozumovou část rozvíjíme, děláme věci, které tento rozvoj brzdí, nebo deformuje, tedy tropíme hlouposti, které se ve společnosti projevují různými nežádoucími jevy, ku příkladu využíváni vedeckých výsledků způsobem, který je v rozporu s etickými principy.
Jsem soukromého nározu, že to neměřitelné, neviditelné a nehmatatelné, má zásadnější vliv na stav naší reality, než to fyzické, nebo hmotné, které je předmětem zkoumání vedeckých oborů. Vedou mne k tomu některé poznatky z oboru astronomie, kvantové mechaniky a psychologie. Proto tvrdím, že nám současná věda nemůže dát odpovědi, které od ní očekáváme. V poznávání jsme možná pokročili, ale velice málo v uvědomnění si souvislostí s tím spojené. Kdyby tomu tak nebylo, neměli bychom tolik problémů, resp. jsme skoro žádné dosud nevyřešili, kromně tech, které nám umožňují konformní život, vedoucí opět jenom k úpadku. Řešením by mohlo být plnohodnotné rozvíjení osobnosti člověka na všech úrovních, o které se tady ještě nikdo nepokusil, co by ale mělo být v zájmu společnosti. Pokud dbáte na mentální, emocionální i intuitivní zložku osobnosti, pak nemáte motivaci k jednání které by bylo v rozporu s jinými bytostmi, nebo přírodním prostředím, protože všechno je to propojeno a propleteno navzájem, což je evidentní. Když však vyčlneníte jednotlivosti a to se děje ve vědě často, pak z toho vyplyne nerovnováha, která se musí někde projevit a projeví se opě nerovnováhou, ale tentokrát na urovni našich životů a to již pocítíme na sobě, nebo nežádoucími stavy a tendencemi ve společnosti. Když však se o tyto souvislosti nezajímáme, nebo je přehlížíme, tak si nemůžeme ani uvědomit, co je špatně a kde se vlastně stala chyba.
Když půjdeš do důsledků, tak zjistíš, že ani kdyby věda byla o 5000let napřed, tak by to nevyřešilo naše problémy, protože ty nejsou fyzické povahy. I kdyby byli splňeny všechny cíle, zjistíš, že cíle nejsou to, co člověka dělá takzvaně šťastným a spokojeným. Jednoduše řečeno vně nemůžeš nalézt to, co je uvnitř, ale když porozumíš, co je uvnitř, pak můžeš pochopit i to, co je venku a pak zaujmout postoj, který nebude v žádném rozporu, protože bude odrazem toho, co je uvnitř i vně zároveň a ve vzájemném souladu. Co se týče zkušenosti, tak ta tě naučí stereotypu, který brání novému pohledu na věc a každý názor, který zastáváme nás brzdí, protože když už názor máme, tak máme zároveň tendenci ho neměnit, nebo se zamýšlet nad jiným ze všech úhlů.. a tak dále a tak dále. Nemůžem být všichni, jako Cyrus Smyth, to taky není řešení, každý je jinak přínosnej, jenom to musí mít chuť hledat a ta chuť častokrát chybí zcela, nebo částečně, protože je tak snadné dnes přežít i bez toho přínosu.