Lze ocenit Tvůj pokus o definici permakultury. Ale myslím, že některá Tvoje tvrzení nejsou přesná, nebo by chtěla vysvětlit, přiblížit. A zároveň vyskakují další otázky.
Co je to vlastně konzumní styl? Létat letadlem na dovolenou do Karibiku lze zcela jistě označit jako konzumní. Rovněž tak rajtování celý den na lyžích v horách. Ale co takhle nemocnice se svým personálem, technickým vybavením, znalostmi, které se získávají dlouhým vzdělávacím procesem, ... je to taky konzum? Nebo Tvůj dům, či byt se splachovacím záchůdkem, elektřinou. Je to konzum nebo jen nepostradatelnost? Kde je hranice mezi konzumem, nadspotřebou a mezi tím co je nutné? Co lze považovat za udržitelné a co už je za hranicí? Není nadspotřeba pouze důsledkem příliš velké kumulace lidí na určitém území? Jistě by nikdo neměl odvahu tvrdit, že Haiťané žijí nějak konzumně. O nadspotřebě se nedá hovořit. Nebo Bengálci, či Somálci. Jejich existenční potíže jsou dány hlavně jejich přemnožením a vyčerpáním zdrojů na daném území.
Rovněž neplatí, že jsme (lidstvo) zdevastovali "kdysi úrodné plochy pevniny", jak píšeš. Naopak, alespoň u nás v Evropě platí, že lidé obrovské plochy původních lesů zúrodnili ve svůj prospěch. Protože však lidské množení pokračuje vesele dál, nutně jsme narazili na limity. Nebýt fosilních paliv, průmyslu a vědy, tak podobný problém máme před cca 100 lety.
Samozřejmě, jak píšeš: "efektivně přírodních zdrojů a sil, jak nejlépe vracet přírodě vše, co nepotřebujeme" platí. Ale ústřední otázkou pro trvalou udržitelnost (úmyslně nepíši permakulturu, protože jí každý rozumí po svém) je jak snížit počet lidí: především na panetě, a tedy i na území našich zemí. Určitě to nebude bez bolesti, ale čím dříve k tomu dojde, tím lépe. Sociální problémy, které při takové redukci vzniknou budou obrovské. Ale fosilní zdroje ještě nějakou dobu mít budeme, bylo by dobré je použít pro vybudování udržitelné společnosti.
Jiří Danihel říká:
....
Permakultura je kultura, tedy společenský životní styl. Perma proto, že pravidla této kultury dávají lidstvu šanci žít permanentně - trvale. Alespoň do té doby, než život lidské populace ukončí katastrofa pocházející z vesmíru, která je mimo lidskou kontrolu. Permakultura je protipólem konzumní společnosti, která zamořila téměř celou planetu. Respektuje totiž (narozdíl od konzumu) nutnost rovnováhy mezi produkcí planety a spotřebou. Každý stroj má svoji mez výkonu, kterou nelze překonat. A planeta není výjimkou, přestože se může nepatrnému tvorovi, jakým je člověk, zdát nevyčerpatelná. Konzumní styl života je proto dočasný, bez ohledu na naše přání. Jeho éra skončí vyčerpáním neobnovitelných zdrojů, které stroji jménem Země daly možnost jet dočasně ve vyšších otáčkách a uživit tak více lidí, než je možné trvale. V poměrně krátké době se výkon naší planety sníží na hodnoty, které platily ve středověku. Dočasně spíše na ještě nižší úroveň, než se plodnost planety obnoví. Dokázali jsme totiž zdevastovat ohromnou plochu kdysi úrodné pevniny i vyplenit oceány a ještě vše zamořit látkami a materiály, které se v přírodě před několika staletími nevyskytovaly. Nadspotřeba, kterou mylně nazýváme životní úrovní, není pouze sebevražedná. Je bezohledná vůči všem ostatním tvorům. Každá nadspotřeba musí být nutně vykoupena strádáním jiných. Permakultura je cesta pro všechny, kteří se k tomuto problému chtějí postavit zodpovědně. Hledáním způsobů, jak využívat efektivně přírodních zdrojů a sil, jak nejlépe vracet přírodě vše, co nepotřebujeme, jak neškodit prameni našeho života.