Permakultura - nový sektor

[QNX]

Také děkuji. Snad i toto téma pomůže zájemcům o PK a PK lektorům otevřít oči a konečně si všimnout, že PK design není o kreslení nějakých koleček znázorňujících stromy na mapku pozemku. Představa jedlého lesa, který nás bude živit hojností plodů je sice pěkná, ale když nebudeme v PK designu řešit i takové věci jako jsou náklady/zisky, zajištění živin, energie, zdroje peněz a vlastně i všechny další zdroje, sociální a ekonomické vazby atd. .......... tak se nám klidně může stát, že odpadneme nebo zbankrotujeme ještě dřív než vysazený jedlý les začne plodit. Přimlouval bych se tedy za méně "koleček" a více propojování jednotlivých prvků do funkčních celků .... přimlouval bych se za méně extrémistů/samotářů stavějících chatrče na orné půdě a za více permakultury na vesnicích a ve městech.

[Ján Haluška]

Myslim, ze pri permakulture ide o vnutornu zmenu nasho pristupu ku vsetkemu okolo. Z vlastnej skusenosti:

Ad Mnozstvo pody: pri prechode na vpodstate vegetariansku stravu pol hektara aj menej pody na rodinu uplne staci. Problem konkretne pre nas je spracovanie obilnin doma.

Ad Skladovanie potravin: Ked zijeme v prirode, potraviny  netreba skladovat  dlhsie ako po dobu, ked je poda zamrznuta, povedzme pocas  troch mesiacov v roku v nasom klimatickom pasme,  napr. my mame brokolicu na zahrade aj vo februari (unor), cerstve topinambury si nakopem zo zahrady aj v marci (brezen). Stovky rastlin (kvety, plody, listy, korene) je jedlych a chutnych, ale ich nepouzivame, lebo nepozname. Extremisti? To, ze len 5 mesiacov je plodne obdobie, ako tvrdite, to  jednoducho nie je pravda. Nenudi sa priroda v zvysne mesiace?

[Marek Kvapil]

QNX: Myslím, že to není zcela jednoznačné. Stále se mi zdá, že život na venkově automaticky neznamená vyšší ekonomické náklady než život ve městě. (Zároveň ani netvrdím, že zastáváš opačný názor a souhlasím, že obezřetnost při přesunu na venkov je na místě.) Bude se to určitě lišit případ od případu podle věku, rodinného stavu, místa, způsobu bydlení, zvyků a dovedností. A podle vývoje cen energií a celkové ekonomické situace. Někomu můžou náklady po přestěhování na venkov stoupnout, někomu můžou zůstat stejné a někomu můžou klesnout.

Některé věci jsou z venkova dál, jiné jsou naopak blíž.

Kultura: Nevím, co tím vlastně myslíš. Řekl bych, že tu si v perma-kultuře vytváříme sami a nemusíme za ní cestovat do města. Pokud jde o cestování po různých permakulturních místech a konvergencích, tak tady budou náklady asi nezávislé na tom, zda někdo žije ve městě či na venkově.

Nákupy: Ano, občas je potřeba zajet do města něco nakoupit. Ale lze to omezit na minimum. Pokud jde o jídlo, tak většina vesnic, pokud se nepletu, má alespoň jeden obchůdek s potravinami, i když ceny jsou zde vyšší než v supermarketu. Na nákup pečiva to stačí. Větší nákupy lze dělat jednou za čas.

Škola: Dojíždění dětí do školy může být nákladné. Ale: Některé vesnice mají základní školy alespoň na prvních pět let, což může náklady snížit. Jinak to jsou výdaje navíc jen pro ty, kteří mají děti, nikoli pro jednotlivce a bezdětné páry.

Práce: Je pravda, že pokud by měl někdo dojíždět za prací do města, tak mu určitě náklady stoupnou. Jak moc, to by záleželo na vzdálenosti dojíždění a způsobu dopravy. Ale: Některé „městské“ profese lze vykonávat i doma –stačí mít přístup k internetu (programátor, překladatel, novinář, provoz internetového obchůdku apod.). Nezaměstnaný žádné dojíždění za prací neřeší.

Vytvoření vlastního pracovního místa - další výdaje: Ano, to platí pro toho, kdo má práci ve městě a nechce za ní z venkova dojíždět. Tohle asi opravdu nebude ta správná skupina adeptů pro permakulturní život na venkově - i když i tady budou v nákladech mezi konkrétními případy rozdíly. Kdo může pracovat doma přes internet, to neřeší. Nezaměstnaný, pokud chce něco vydělat, ty náklady bude mít ve městě i na venkově. Samozřejmě, každé podnikání nese riziko, že vynaložené náklady (čas, peníze) se nevrátí. To riziko lze podle mě minimalizovat tím, že:

-         se zaměřím na nízkonákladové projekty, které vyžadují co nejmenší počáteční kapitál. Dobrá strategie je, myslím, začít postupně a nejprve si osvojit potřebné dovednosti v menším měřítku – produkovat určitou věc či službu pro svou domácnost nebo pro menší okruh lidí. Pokud se to osvědčí, tak expandovat.

-         dále tím, že než se do něčeho pustím, tak si udělám průzkum místního trhu a zjistím, zda je o daný produkt vůbec zájem. Jednoduše tak, že se pobavím s potenciálními zákazníky.

-         a taky tím, že si najdu něco, co mě baví a naplňuje, abych u toho vydržel.

Vážím si osobní zkušenosti všech, kteří se zde o ni podělili a je mi jasné, že vydělat si na venkově na živobytí může být dost obtížné. Jenže jaké příležitosti k výdělku má vlastně nezaměstnaný ve městě? Určitě nějaké jsou, ale pro kolik lidí? Ono může být v jisté fázi vývoje průmyslové společnosti a v jistých osobních situacích rizikové i zbytečné lpění na životě ve městě. Nejen na venkově ale i ve městě se člověk může stát bezdomovcem.

Energie: Myslím, že na venkově je levná energie (palivové dříví) dostupnější než ve městě. Lze se domluvit s majitelem lesa či pily a nadělat si dřevo levněji, než je běžná cena na trhu. Já jsem měl třeba po dohodě s majitelem lesa běžný metr jasanového dřeva za 300 Kč, což je minimálně poloviční cena než běžná tržní. Kromě toho rozdíl v ušetřených penězích při vytápění dřevem (snadno dostupné na venkově) oproti vytápění plynem (snadno dostupný ve městě) může být i víc než deset tisíc ročně. Samozřejmě motorová pila a cirkulárka jsou náklady navíc. Ale za pár let je ta investice zpátky.

Potraviny: Souhlas, že nemám šanci vyprodukovat kuře s nižšími náklady než Číňan nebo zrní s nižšími náklady než velkozemědělec. Ale z hlediska spotřebitele nejsou rozhodující náklady zemědělců ale cena, za kterou se to kuře či zrní či chleba dají koupit. V té jsou zahrnuty ještě další náklady: doprava, skladování, prodej a zisky pro ty, kteří tohle na každé úrovni zajišťují (pro zemědělce, dopravce, prodejce). To jsou „náklady“, které doma nemám. Být producentem a spotřebitelem současně je ekonomicky výhodné.

Docela se mi osvědčil systém finančně nezávislých oblastí, kdy třeba kachny a slepice mají svou obálku, do níž ukládáme veškeré příjmy za prodej přebytkových vajec a kachen. Z toho se hradí výdaje za krmení a lze tím pokrýt průběžné náklady na chov. Náklady na stavbu oplocení, kurníku se tímto systémem mohou vrátit velice rychle. Sní-li domácnost každý měsíc jednu vlastní kachnu, která se běžně prodává za 200 Kč, potom za celý rok ušetří 2400 Kč – za to se dá kachnám postavit krásný domeček.

Podíl výdajů za potraviny a nealkoholické nápoje činil u deseti procent nejchudších českých domácností v roce 2010 23% (http://zpravy.e15.cz/domaci/ekonomika/ceske-domacnosti-nejvic-stoji...). To je téměř čtvrtina celkových výdajů. Minimálně pro tuhle skupinu lidí, kam asi budou patřit i mnozí nezaměstnaní, může být samozásobitelství ekonomicky přínosné a může snižovat životní náklady. Při třetinové potravinové soběstačnosti (ovoce, zelenina, vajíčka, brambory, trochu masa), řekněme, o osm procent. To může být za desítky let lidského života docela dost peněz. Pro milionáře je to zanedbatelná částka, ale pro chudou domácnost s napjatým rozpočtem rozhodně ne.

Rodina, přátelé: Možná největší problém spojený s přesunem na venkov je nové sociální prostředí. Tady záleží asi i na štěstí. Pokud bude mít někdo smůlu, jako Toby Hemenway, a narazí na blbé sousedy, tak to nebude mít snadné. Naopak s dobrými sousedy může jít ledacos snadněji. Přátelé, známí, rodina, které člověk zanechá ve městě, ho budou táhnout zpět, což může náklady zvyšovat, jak dosvědčuje Hemenwayův případ. O kolik, to zase bude záležet na vzdálenosti.

Přelidněnost: Píšeš: „Zároveň platí že při 7 000 000 000+ obyvatel je udržitelná spotřeba z pohleku naší současné společnosti krutým extrémem.“  Nevím, jak přesně to myslíš, ale zdá se mi, že přelidněnost je spíš problémem rozvojových zemí v Africe či Asii. Vyspělý svět má problém opačný: jeho populace stárne a ubývá ekonomicky aktivních lidí. Možná ještě větší problém je nadměrná spotřeba. Průmyslový svět se svými dvaceti procenty globální populace má sám o sobě větší ekologickou stopu než je kapacita planety. I bez přelidněných chudých zemí jsme v překmitu. Dokonce je možné, že důvody toho, proč lidé ve vyspělé části světa mají málo dětí, jsou podobné důvodům, kvůli nimž mají lidé v chudých zemí dětí hodně: Je to pohodlnější a ekonomicky výhodnější; člověk se nemusí tolik omezovat. Rodiny s velkým počtem dětí musejí v naší společnosti žít skromněji a to chce jen málokdo. Tím ovšem netvrdím, že je správné mít hodně dětí. Jen se na to dívám ještě z jiné strany.

[QNX]

Po dohodě s Cyrilem Proseckým (autorem překladu) sem vkládám překlad článku "The Myth of Self Reliance" od Toby Hemenway v původním zněním zveřejněném zde: http://www.patternliteracy.com/107-the-myth-of-self-reliance. Já jsem ten překlad pouze prošel, pár vět jsem upravil a odstranil pár překlepů. Stále ještě to není dokonalé a tak pokud se někomu bude chtít překlad ještě vylepšit/opravit, tak tu bude jedině dobře.

Jednu z permakulturních myšlenek představovala kdysi idea, že člověk by měl být plně soběstačný, ohledně potravin, oblečení, přístřeší, energie a jiných potřeb. Byl to názor, prosazovaný nejznámějšími permakulturisty světa. Postupně však byla striktní myšlenka „úplné soběstačnosti ve všem“ ve většině permakulturních kruhů v USA opuštěna a nahrazena více otevřeným pojmem „nezávislost“ 1). Dosažení naprostého zpřetrhání pout s konzumní společností (díky soběstačnosti) je lákavou myšlenkou, ale  úplná soběstačnost není možná a dokonce není ani žádoucí.

 
Plná soběstačnost se dosud objevuje jako cíl na mnoha permakulturních webových stránkách. Je nutno se tohoto mýtu zbavit. Co to znamená soběstačnost? Schopnost udržet se bez cizí pomoci. Ale kdo žije bez cizí pomoci? Nikdo. Existuje termín „soběstačnost v potravinách“. Což znamená, že ten, kdo je potravinově soběstačný, získává 100% potravin z vlastního pozemku a vlastní prací. Ale je někdo takový? Možná to pár lidí dělá, ale i farmáři kteří praktikují samozásobitelství prodávají část úrody, aby si mohli koupit jiné potraviny, které by bylo pro ně nepraktické pěstovat.

Lidé říkají: Vypěstuji si 30, 50, 70 procent potravin. To, co tím ale obvykle  myslí, je množství ovoce a zeleniny, které tvoří určité procento z celkových nákladů a hmotnosti. Nikoliv procentuální množství energie jejich potravy. Čerstvá zelenina je relativně hmotná (vysoký podíl vody), ale s nízkým obsahem energie. Pokud vypěstujete 100% vlastní zeleniny pokryjete 15-20% své denní spotřeby kalorií, pokud nežijete na bramborách nebo jiných škrobovinách jako vegetarián. Většina denního kalorického příjmu pochází z obilovin, masa či mléčných výrobků. Takže pokud nezavedete pěstování vlastního obilí nebo chov  zvířat, je nepravděpodobné, že byste, pouze zeleninou, pokryli více než čtvrtinu své vlastní spotřeby potravin, měřeno poctivě podle obsahu živin. Pak ale není přesné tvrzení, jste "ze 70% potravin soběstačný." Pokud však získáváte většinu kalorií z vaší země, jste téměř jistě zemědělec na plný úvazek, a zasloužíte úctu za svoji těžkou práci. Vidíme tedy, jak obtížná, a dokonce i nežádoucí, soběstačnost je. Dokonce ani v permakulturním systému nebudete mít čas na nic jiného, budete-li opravdu potravinově soběstační.

I když si vypěstujete vlastní plodiny, můžete tvrdit, že jste soběstační, pokud si nepěstujete vlastní semena? Zajišťujete si komplexně celou vaši produkci? Kde bylo vyrobeno nářadí pro vaši farmu? Odkud pochází palivo? Permakulturisté chápou (respektive měli by chápat) jak jsou lidé úzce propojení. Od kterého okamžiku můžete prohlásit, že jste se „odstřihli“ od zbytku světa? Existuje opravdu reálně možnost, být plně soběstačný v potravinách?

Přejděme na ošacení, přístřeší, energie. I když si šijete veškeré oblečení sami, pěstujete bavlnu? Opatřili jste si ovce? Nakáceli a zpracovali jste si dřevo na váš dům, vydolovali jste si kámen? Kdo vyrobil sklo a kabely pro elektroinstalaci? Co inženýři, kteří vyvinuli solární panely pro váš dům, nezávislý na energetické síti?

Tvrdit, že jsem soběstačný znamená ignorovat spoustu znalostí a činností, které byly vykonány jinde někým jiným. Někteří permakulturisté v USA jsou si toho vědomi a uznávají, že termín „soběstačnost“ je vhodné nahradit termínem nezávislost (self reliance). Je zřejmé, že lidské činnosti jsou vzájemně provázané. Uvedeným způsobem chápaná nezávislost může nanejvýš zajistit rozvoj dovedností pro obstarání základních potřeb, znamená to přestat podporovat neetický a destruktivní průmysl. Ale ještě lepší, než nezávislost jedince by bylo vytvářet nezávislé komunity, kde není nutné aby každý farmařil, nebo vyráběl například oblečení. Přesto by v takto vystavěné komunitě bylo dost potravin a oblečení pro každého.

Jak lze soudit z webových  stránek a mailů, stále panuje předsudek, že obstarat si vše sám je ta nejvznešenější cesta. Neboli, pokud nás naše dovednosti činí méně závislými na okolí stojí za to, jít touto cestou. Avšak, čím více omezíme své kontakty s okolím, tím méně příležitostí máme. Každá interakce nás obohacuje. Vytváříme-li síť vzájemných vazeb, jsme tím zároveň bohatší, silnější, moudřejší. Proč vlastně nespoléhat na jiné? Častý důvod pro nechuť spolupracovat s jinými lidmi je přesvědčení, že ostatní jednají neeticky, jsou nespolehliví. Ale pořekadlo, „Chceš-li dobrou práci, udělej si ji sám“ ukazuje jen na špatné manažerské schopnosti.

Pokud stále nevěříte, je zde citace z knihy: Mollison - Úvod do permakultury. "Můžeme se začít podílet na produkci potravin. To však neznamená, že my všichni musíme pěstovat vlastní brambory, ale může to znamenat, že budeme kupovat přímo od osoby, která je již dobře pěstovat umí. Ve skutečnosti, někdo by možná uměl lépe organizovat distribuci brambor v okolí, než je sám pěstovat. "

Veterán permakultury designér Larry Santoyo říká: Jděte na nejvyšší úroveň zobecnění vašich potřeb. Myšlenka "Musím pěstovat své jídlo" je bolestně omezená. Myšlení "Musím uspokojit potřebu potravin zodpovědně" nabízí obrovské množství možností, ze kterých si můžete vybrat ty stabilní a vhodné. Individuální úsilí je často méně stabilní a odolné než aktivita více lidí. Idea nezávislosti (self reliance) je ohrožena, pokud kritické funkce jsou podporovány pouze jedním způsobem. Pokud si pěstujete veškeré potraviny a utrpíte-li např. úraz, jste hladoví, zranění a můžete z pojízdného křesla akorát sledovat, jak vám vaše úroda vadne. To se vám nestane ve společném hospodářství. Pro ty, obávají hrozícího kolapsu společnosti: Je daleko pravděpodobnější, že lupiči překonají nehlídaný plot osamělého, unaveného, spícího farmáře než plot, hlídaný ve dne v noci silnou posádkou.

Na vytváření nezávislých společenství (komunit) můžeme pohlížet jako na tvorbu jakýchsi permakulturních zón. Přičemž: Zónu nula tvoří náš domov a náš pozemek. Zónu jedna tvoří jednotlivci a rodiny v blízkém okolí a vazby k nim. Zónu dva představuje obchod (směna) v rámci sousedství, zónu tři regoinální obchod a organizace, zónu čtyři vzdálenější podnikatelské aktivity. Proč se omezovat na pobyt pouze v pásmu nula? Můžeme uspořádat svůj život tak, že naše cesty do zóny čtyři, řekněme, na nákup paliv a kovů, se bude dít jen občas, zatímco naše interakce s trhem místních zemědělců a restauracemi jsou časté. To vytváří silnou komunitu.

Samotná nezávislost nedokáže zajistit růst sociálního kapitálu. Ten představuje skutečně regenerační prostředek a může se zvyšovat jen tím, že se užívá. Proč bychom se neměli kontaktovat se svou komunitou v každé oblasti, kde je to možné? Nebudeme-li moci jako jednotlivec naplnit potřeby členů blízké komunity, dá se předpokládat, že ti budou nakupovat více v supermarketech. Slepá víra ve vlastní nezávislost je destruktivní pověra, která staví hráz mezi okolí a nás.

Jste-li farmář, tak samozřejmě pěstujete vlastní potraviny. A také prodáváte svoji produkci, což je způsob, jakým jste užitečný pro svou komunitu. Ale jaký je vlastně rozdíl mezi farmářem směňujícím produkt své práce - jídlo za zboží a peníze a např. učitelem, směňujícím zase svůj produkt - vzdělání za totéž? Oba obchodují se svojí životní energií v rámci systému, který každému umožňuje jít svou cestou.
   
Dobrý permakulturní design je ten, který umožňuje získávat potřeby lidí odpovědně a ekologicky šetrným způsobem. Ale není nic permakulturního na názoru, že veškerá úroda musí pocházet z vlastního pozemku. Permakultura jednoduše říká, že obstarávání produktů a potřeb se musí dít zodpovědně, šetrně a nemusí být být prováděna výhradně na vlastním pozemnu. Dobrý permakulturní design obsahuje (dokonce musí obsahovat) interakce s okolím. Jste-li např. akupunkturista, utrácíte-li svůj výdělek ve své komunitě a získáváte tak své potřeby z místních zdrojů a věříte přitom, že je to etické, pak se jedná o skvělý permakulturní design. Váš permakulturní model bude silný, pokud vaše potřeby mohou být uspokojeny z více zdrojů.

Je velmi permakulturní získávat dovednosti, které vás připoutají těsněji k půdě, domu a komunitě. A někdy i dovednosti, které jsme získali při hledání vlastní soběstačnosti jsou ty samé, které jsou potřeba k nezávislosti komunity. Ale spoléhání se na sebe, jako cíl sám o sobě, je přežilý starý mýtus. Ten je  nutno zavrhnout. To není permakultura.

Poznámky:
1) Pojem "nezávislost" používaný v tomto článku je v originálu "self reliance". Doslovně přeloženo něco jako "důvěra v sebe", či "spoléhání sám na sebe" v obstarávání životních potřeb. Neboli může to být také, jak říká Václav Cílek: "Najděte si sami svého farmáře".

[Petra Stejskalová]

Výborný článek, díky, Cyrile!

Zjišťuji, že jsem před čtyřiceti lety, kdysi za hlubokého socialismu, prožívala pravé permakulturní dětství :-) Náš domácí med za sousedovo domácí uzené, dědečkova výuka francouzštiny za čerstvé mléko od domácí krávy, babiččiny právní rady za  láhev domácí slivovice, jejich rané třešně za naše pozdní třešně a naše pozdní třešně za jejich rané třešně... atd. atd. Normální sousedská směna produktů a dovedností, která v různých obměnách trvá v našem městečku dodnes. Vlastně se žije do určité míry permakulturně, aniž bychom všichni za sebou nutně museli vláčet ruchadlo bratranců Veverkových :-) a nosit myší kožíšek. 

Copak u vás ostatních to takhle nefunguje?

[jarda bon jovi]

Ano, tak tomu je z pohledu permakulturního jedince, jistě vzdělaného, pracujícího hlavou a generujícího prostředky k obživě....

Nezávislost, tedy totální nezávislost je opravdu rovna vyloučením ze společnosti. Pro někoho hrůza, pro někoho andělské varhany.Vždy záleží na úhlu pohledu. Nezávislost může být extrémně náročná a opravdu drahá.  Nevím však proč by byla nezávislost nežádoucí či škodlivá.... Možná pro stát, aby si mohl vydržovat armádu parazitujících úředníků, policajtů, vojáků a hochštaplerů ve státní správě a vládě. Stát potřebuje, aby se daně vybíraly a ne aby si lidi na dvorcích předávalio peníze za zboží mimo registrační pokladny.....

Historicky však nikdy nebyl jedinec soběstačný na 100%. Musel jít za knězem pro odpustek, , když nekoho napíchl na vidle, musel jít ke kovářovi, aby mu nakul sekyru a pluh, musel k porodní bábě, když měl mít dědice, za ranhojičem, když mu kobyla přišlápla nohu a k rasovi, když to dodejchalo.Vápeník dodal vápno na bílení chlévů a kantor seřezal fakany rákoskou, když bylo třeba.

Já svoji nezávislost beru osobně, páč stát a jeho nohsledové stojí na druhé straně barikády. Čím méně se dostane peněz na pražský hrad, tím dříve zajdou na úbytě. Jsem sedlák, nikoli intelektuál.

Pokusem o nezávislost však nic neztratíte. Naopak, získáte ánung o tom, jak nemírně šikovní museli být naši předkové a část té šikovnosti ponechali pro vás.

Cesta je cíl, to by měli vědět všichni.

 

[Marek Kvapil]

Taky děkuji Cyrilovi za překlad. Možná je důležité dodat, že Hemenway je původem měšťák, který zkoušel nějaký čas žít na venkově (z této etapy je jeho knížka Gaia´s Garden) a nakonec se vrátil zpátky do města.

Zde dva články k tématu od Sharon Astyk. V prvním konstruktivní kritika permakultury a ve druhém něco k ekonomickému modelu postindustriální éry.

http://sharonastyk.com/2009/06/29/permaculture-future-questions-perhaps-worth-asking-part-i/

http://www.energybulletin.net/stories/2011-11-10/imagining-post-industrial-economy

[Michal Ivan]

pre jbj: Odpoveď, prečo je absolútna samostatnosť nežiadúca, je v článku asi taká, že nerozvíja sociálny kapitál a väzby na okolité prostredie. A o to permakultúre ide - zapájať jednotlivé prvky do interakcií. Z toho pohľadu je samostatný vylúčený permakultúrnik nesprávnym chápaním permakultúry podobne ako pojem permakultúrna záhrada - obrazne povedané, nemôžem mať permakultúrnu záhradu na jednom kúsku, keď hneď vedľa mám motorkársku dráhu. Tak ani nemôžem napĺňať zásady permakultúry, pokiaľ v sociálnom živote ignorujem všetky zóny okrem zóny 0.

Mollison v jednom videu vraví, že keď odišiel zo spoločnosti a bol vo svojej chatrči, tak si vravel - nemôžem predsa nechať tým vonku zruinovať svet. A pustil sa do vymýšľania zásad permakultúry.

V článku nik nevraví, že musíš podporovať hrad. Výmena môže prebiehať mimo sietí hradu. Hodí sa mi na to termín Václava Bendu, ktorý ešte ako disident písal o potrebe rozvíjať paralelné siete. Áno, tak nejak, ako bolo vtedy potrebné rozvíjať siete, ktoré nie sú napojené na systém, je to potrebné aj teraz. Aj to je výzva pre permakultúru.

Mimochodom, pokiaľ viem, aj Ty pomáhaš ďalším ľuďom a poskytuješ služby. Takže? :-)

[jarda bon jovi]

Asi to tak bude. Jen mne popíchlo, že je něco nežádoucí......

Zvláště soběstačnost, kterou mám  jako druhé jmeno nezávislosti. kdybych měl na pozemku ropný vrt, nemusel bych do světa témeř vůbec. A přitom  to téměř..... potřebuju svařovací elektrody, brusné kotouče, náhradní díly na stroje, páč nejsou nesmrtelné, musím platit složenky, ukojit úředníky, kupovat oblečení i boty, člověk se jen tak odstřihnout nemůže,nejde to.Pokud bych nic nedělal, nevytvářel, nebudoval a živil jen sebe, tak jo. 
Přesto všechno ta touha po soběstačnosti je dle mého žádoucí, protože je důležité osvojovat si nové postupy, zkušenosti a rozvíjet se, nežli stagnovat a spokojit se se stávajícím stavem.  \Pak se jeden nemůže divit, jak jsme jako společnost zdegenerovaní....

pre jbj: Odpoveď, prečo je absolútna samostatnosť nežiadúca, je v článku asi taká, že nerozvíja sociálny kapitál a väzby na okolité prostredie. A o to permakultúre ide - zapájať jednotlivé prvky do interakcií. Z toho pohľadu je samostatný vylúčený permakultúrnik nesprávnym chápaním permakultúry podobne ako pojem permakultúrna záhrada - obrazne povedané, nemôžem mať permakultúrnu záhradu na jednom kúsku, keď hneď vedľa mám motorkársku dráhu. Tak ani nemôžem napĺňať zásady permakultúry, pokiaľ v sociálnom živote ignorujem všetky zóny okrem zóny 0.

Mollison v jednom videu vraví, že keď odišiel zo spoločnosti a bol vo svojej chatrči, tak si vravel - nemôžem predsa nechať tým vonku zruinovať svet. A pustil sa do vymýšľania zásad permakultúry.

V článku nik nevraví, že musíš podporovať hrad. Výmena môže prebiehať mimo sietí hradu. Hodí sa mi na to termín Václava Bendu, ktorý ešte ako disident písal o potrebe rozvíjať paralelné siete. Áno, tak nejak, ako bolo vtedy potrebné rozvíjať siete, ktoré nie sú napojené na systém, je to potrebné aj teraz. Aj to je výzva pre permakultúru.

Mimochodom, pokiaľ viem, aj Ty pomáhaš ďalším ľuďom a poskytuješ služby. Takže? :-)

[Ján Haluška]

Povedzme nech idealne uz  dokazem byt udrzatelne sebestacny v potravinach a vo vsetkom  zo svojej pody a intelektualej prace,  bartrovym obchodom a ciastocne za peniaze podla vzorca Tovar1- Peniaze-Tovar2. Skoro to uz v rodine dokazeme a nie je to trivialne.

Co vsak s likvidacnymi parazitmi,  velkymi samcami  a mandelinkami nachadzajucimi sa v systeme, ktori sa nezastavia pred nicim a su beztresni z dovodu svojej pozicie? Stary otec za komunizmu odovzdal majetok a vstupil "dobrovolne"  do JRD, lebo musel statu platit  narocky neunosnu dan v monokulturnych naturaliach (zemiaky a psenica), ktoru vydrzal platit tri roky, kym sa uplne ekonomicky a psychicky zlomil (neuzivil seba a manzelku, predtym z pody zivil 6 ludi a deti studovali na univerzitach). Celkom vycerpanu rodinnu podu (a  uz TTP namiesto OP) som si po 50 rokoch vzal spat fyzicky a som odhodlany bojovat o nu, tak ako o nu bojoval stary otec. Som si vsak vedomy, ze ak teraz velki samci si zmyslia, ze moju podu chcu, tak uz pojde o olupenie pody nenavratne. Hoci pravo na majetok je garantovane ustavou, jednoduchymi mechanizmami ma tej pody zbavia (napr. opat vyrubenie likvidacnej vysokej dane, spekulativne preradenie pozemku  z extravilanu do intravilanu, povinne vyvlastnenie napr. pod dialnicu bez fyzickej nahrady,  praktikovanie vypalnickych  metod - povedzme platba za vlastnu vodu, cenu vody urcia oni,  EU buzeracie  pestovat alebo nepestovat iniektore  plodiny, vobec nedovolit pestovat plodiny pre svoju spotrebu - vsetko pod pokutami a exekuciami). Zatial dane z pody su  su v CR a SR nie velke, ale lahko si predstavit situaciu  podobnu ako pri starom otcovi,  ze niekto nema iny prijem ako z pody,a neunesie dan, ktora bude narocky vacsia ako je ("permakulturicky") vykon samotnej pody. Nechcem, aby sa zopakovala teraz uz "demokraticka" (pred tym komunisticka) rozkradacka, ktoru som popisal so starym otcom.   

Skratka, sebestacnost v potravinach a vo vsetkom z vlastnej pody, ked ju mate,  je momentalne len zvysenie miery slobody,  lebo obmedzeni zo systemu (komunistickeho alebo teraz uz  "demokratickeho" - to je detto) sa nezbavime ak existuje dan na polnohospodarsku podu. Nie sme slachtici, ktori boli od dane z pody oslobodeni panovnikom.  Komunisti presviedcali, ze  za bezplatny najom pody ludia dostanu ine benefity (bezplatne zdravotnictvo, skolstvo, apod.).

Teda problem je, ci je principialne vobec mozne  zastavit LIKVIDACNYCH parazitov a ako to prakticky dokazat.   Myslim, ze to uz prerastlo do celosvetoveho problemu. Mate riesenie? Ja by som navrhol do ustavy CR a SR nulovu dan z polnohospodarskej pody.