Permakultura - nový sektor

[QNX]

Cyril Prosecký: ale já se ani trochu nebojím "dalšího záboru zemědělské půdy pro permakulturní účely" já se bojím záboru pro nepermakulturní a pro pseudopermakulturní účely.

Ono v těch satelitech moc velké pozemky nebývají. Ještě jsem nenarazil na satelitní městečko, kde je kolem každého domu třeba 10ha pozemků. Možná tak na dvě švestky a záhon brambor by to dalo.

Kerry: Domácí vyučování pro tebe nemusí být žádný problém. Naše dítě je ve škole spokojené a chodí tam rádo. My jsme se školou také velice spokojení, protože to je opravdu dobrá škola. V našem případě se prostě škola osvědčuje lépe než domácí vyučování a ve tvém případě to může být opačně. To musíš vyzkoušet sama.

Jak jsi přišla na to, že považuju permakulturní zahradu za nereálnou? Já tvrdím něco úplně jiného:

1) pojem "permakulturní zahrada" svědčí o nepochopení pojmu "permakultura". Zahrada jako izolovaný systém bez návaznosti na okolní prvky by se neměla označovat jako permakulturní. Proto takové slovní spojení používám velice nerad.

2) nereálné jsou představy některých "permakulturních nadšenců", kteří v nadšení z nějakého PK propagandistického filmu (většinou z naprosto odlišných klimatických podmínek) získají představu, že to celé je snadná, rychlá a bezpracná cesta k hojnosti.

Nemám rád podobná zjednodušení ...... zjednodušení tak velké, že plodí nefunkční systémy. Proto tvrdím, že i zahradu je možné navrhnout/provozovat na základě PK etiky a PK principů, ale úkol je to poměrně náročný, vyžaduje to znalosti, dovednosti a nadhled (díky kterému se to celé řeší v širokém kontextu). Pokud někdo chce zapojit zahradu do PK systému, tak by měl i chápat děje, které v ní probíhají. V podstatě to znamená pochopení funkcí a dějů v přírodních ekosystémech .......... což nám většinou dělá dost velké problémy. Kdybych nevěřil v reálnost PK řešení, tak bych se je nemohl snažit realizovat a vyučovat :-)

Píšeš: "Co se potravin týče, si myslím, že stačí jedlý les a třeba slepice" .......... myslíš moc pěkně, teď už to "jenom" předvést v praxi. Tak držím palce.

JBJ: Koukám, že dokážeš napsat i rozumný příspěvek :-)

[Marek Kvapil]

Děkuji Cyrilovi Proseckému za zajímavé téma:-)

Permakultura vznikla v Austrálii, čili v prostředí, které má silnou osadnickou tradici a kde je osadnictví možná živé i dnes. V Evropě je poměrně vysoká hustota populace, takže pro osadníky zde moc prostoru není. Navíc u nás nemáme příliš dobrou osadnickou tradici. Poslední vlna osadníků, která po válce zaplavila Sudety, skončila naprosto katastrofálně. Noví osadníci to absolutně nezvládli. Nedokázali hospodařit jako Němci. Jejich dědictví zdevastovali. Domy často vybydleli. Poučení z toho je takové, že rychlé transformace nefungujou.

Takže Mirkova obava z toho, že rychlý zábor zemědělské půdy permakulturními osadníky by mohl skončit katastrofálně, je asi namístě. Je sice pravda, že dům na venkově může být pro nezaměstnaného ekonomicky těžko dostupný, ale neměli bychom zapomínat, že jsme na vrcholu realitní bubliny. Nebude dlouho trvat a bublina nejspíš praskne. Ceny potom značně klesnout. Už dnes klesají ceny městských bytů.

Navíc by byl problém prosadit nezbytnou legislativní změnu. To by permakulturisté museli začít lobovat:-)

A tak si myslím, že bychom se měli odrazit od možností, které zde již jsou. Využít existující sídelní strukturu české krajiny a pracovat s ní. Adaptovat ji a využít pro permakulturní projekty. Už proto, že je v ní zkoncentrovaná energie, práce a zkušenosti předešlých generací. Na to vše lze organicky navázat.

V dlouhodobém výhledu bych ovšem možnost výstavby v krajině nechal otevřenou.

K tomu se pěknně vyjadřuje Patrick Whitefield ve své knize The Earth Care manual, kde zmiňuje studii, dle které domácí amatérští zahradníci dokážou získat ze stejné plochy půdy mnohem vyšší výnosy než průmyslové farmy řízené profesionálními agronomy (Whitefield. The Earth Care Manual. Str. 32). V návaznosti na tuto studii píše:

„Jak je to možné? Odpověď spočívá v tom, že malé ploše půdy může být věnováno více pozornosti. Na domácí zahrádce se pracuje na úrovni jednotlivých rostlin, zatímco na farmě na úrovni akru.

Je-li zahradničení o tolik produktivnější než farmaření, potřebujeme potom vůbec farmy? Nemůžeme pochopitelně přes noc transformovat celý náš ekonomický a sociální systém, takže je určitě budeme potřebovat v blízké budoucnosti. Ovšem v dlouhodobém horizontu můžeme říci, že nikoli, že je nepotřebujeme. Současný energeticky náročný, nepříliš výnosný potravinový systém opravdu může fungovat jen na podpoře cenově nesmírně podhodnocených fosilních paliv a nemůže trvat věčně.

Vize udržitelné budoucnosti zahrnuje mnohem větší podíl lidí pěstujících si alespoň nějakou vlastní stravu. Mnozí z nich by si pěstovali veškerou potravu a pracovali na částečný úvazek pro zajištění svých dalších potřeb, jiní by pěstovali ještě víc a přebytky by prodávali a další by nepěstovali vůbec nic. Neexistuje jediný model, který by vyhovoval všem. Krajinu by tvořily zahrady a drobné usedlosti. Větší oblasti by bylo možné ponechat divoké přírodě nebo hospodářským lesům.“

[Marek Kvapil]

Mirek Jílek: Moje definice permakulturní zahrady:

Permakulturní zahrada je taková zahrada, která je inspirovaná živou přírodou, vzniká a vyvíjí se procesem designu a přináší lidem užitek. Inspirace přírodou znamená, že permakulturní zahrada imituje přirozený ekosystém. Vznikání a vývoj designem znamená, že nad zahradou přemýšlíme (podle určitých principů) a používáme při zahradničení nejen svaly a sílu, ale také hlavu. Užitkovost znamená, že zahrada uspokojuje materiální potřeby lidí a zvyšuje jejich soběstačnost. Třeba tak, že zásobuje domácnost čerstvou organickou stravou a šetřit jí peníze za nákup potravin.

[QNX]

Marek Kvapil: Jenom doplním ..........pokud je pro nezaměstnaného těžko dostupný dům na venkově, tak život na venkově pro něj může být ještě nedostupnější. Kdybych žil ve městě, tak mám životní náklady pravděpodobně mnohem menší. To je věc na kterou se často zapomíná ............ a takový nadšenec, který prodá byt ve městě, dá výpověď v práci a plný nadšení se přestěhuje na venkov ........ten se může velice rychle znovu vrátit do města. Tentokrát už jako bezdomovec.

Patrick Whitefield to sice píše pěkně, ale ten výnos většinou nezvětšuje samotná pozornost ........ ten výnos většinou zvětšuje PRÁCE zahradníka.

Tvoje definice PK zahrady ........... To je docela pěkná definice, kterou by asi moc zahrad nesplňovalo.

[bobek]

Marek Kvapil: je mi to líto ale to co jsi napsal jsou strašné kecy. Petra Stejskalová mi zase napíše do profilu poznámku za neslušné chování ale to ona prostě má v popisu práce. A ty by jsi si přinejmenším zasloužil pětku za výraz "proces designu".

[Marek Kvapil]

Mirek Jílek: Když jsem bydlel ve městě, topil jsem plynem, veškeré jídlo jsem nakupoval, autem jsem jezdil minimálně, chodil jsem víc s přáteli na pivo a na kafe. Nyní bydlím na venkově, topím dřevem nebo briketama (nižší náklady), část jídla mám ze zahrady (nižší náklady), jezdím ale víc autem (vyšší náklady), na pivo chodím výjimečně (nižší náklady). Odhadem mi to tak vychází na stejno, možná dokonce lépe na venkově. Zapomněl jsem na něco podstatného? Nepočítám teď náklady na údržbu domu. V čem se ti zvýšily nejvíc životní náklady po přestěhování na venkov?

K Whitefieldovi: Ano, práce zahradníka je tím, co zvyšuje výnosy a také zkušenost, která zase snižuje pracnost. To, co se zpočátku jeví jako veliká dřina, může jít časem snadněji a s nižšími náklady. Ale je jasné, že bez práce nejsou koláče:-)

[Marek Kvapil]

Bobek: Mohl bys to vysvětlit? Jaké jsou důvody tvých tvrzení?

[Sibiřan]

Ahoj Kerry, domácí vyučování (pokud na něj má rodič čas) doporučuji jako časově nejefektivnější způsob vzdělávání vlastních dětí. Máme za sebou čtyři roky DV a samotného mne překvapilo, jak málo času potřebuje takto vzdělávané dítě k osvojení látky. Učili jsme se dvě až tři hodinky denně čtyři dny v týdnu, žádné domácí úkoly či tahání těžkých báglů plných učebnic, zimní prázdniny půldruha měsíce a letní 3-4 měsíční... pravda, jednalo se o první stupeň. Těšil jsem se na druhý, ale dcera si chtěla vyzkoušet klasickou školu s kamarády, takže teď denně vozíme do vedlejší vsi na bus do školy vzdálené 15 km (žijeme na samotě). Zkoušeli jsme se dříve sdružit s jinými rodiči ke společnému vyučování, ale na venkově je hustota rodin s děckem v domácí škole asi taková, jako hustota kovaných permakulturistů :-), takže se nezadařilo. V nějaké formě rodové osady by ovšem něco podobného mikroškole (hezký výraz, QNX) fungovalo, o tom jsem přesvědčen. Každopádně hodně štěstí při realizaci, držím palce

[Kerry]

Sibiřan: Díky za popis tvé zkušenosti, říkám si že to udělám s tou školou obráceně, nejdřív 2 roky ve městě a pak DV.

Došlo mi, že pro své plány budu hledat hlavně důkazy o tom, že něco jde. Jsem sama s dcerou, takže to bude fuška všechno nějak skloubit, ale jsem odhodlaná se svého snu nevzdat :-) Dávám tomu tak maximálně dva roky :-)

Něco už začnu zkoušet u našich na chatě. Už 4 roky mluvím o tom že chci farmu a všichni si ťukaj na čelo, že jsem blázen, že na to potřebuju stroje a lidi a že budu udřená apod. Když jsem nějakou náhodou narazila na permakulturu (pro mě nové slovo:-), tak jsem hned věděla, že to řeší dost mých problémů. Teď budu tedy nasávat informace.... a hodně :-)

Díky všem

[QNX]

Marek Kvapil: Kdybych žil ve městě, tak bych měl naservírované všechno až pod nosem (nižší náklady). Takhle nemám naservírované vůbec nic a velké náklady mám spojené naprosto se vším. Nákup pozemků a náklady s jejich údržbou, vybudováním 150m přístupové cesty, vybudování zdroje vody, vybudování el. přípojky, investice do vlastního zdroje el., čištění odpadních vod, investice do vybudování hospodářských budov a dílen, investice do strojů a nářadí, samozřejmě mnohem větší náklady za naftu a dopravní prostředky (třeba i to vožení dětí do školy), investice do zalesňování a zúrodňování půdy atd. atd.  Kdybych to sečetl, tak to jsou za těch 14 let života mimo město mnohamilionové náklady a investice. Také jsem spotřeboval mnohem víc zdrojů, než bych spotřeboval někde v paneláku (a večer třeba v té hospodě).

To všechno jsou věci, které nadšenec bez zkušeností vůbec nedokáže domyslet a pak ho to nepříjemně zaskočí. Život na vesnici je vhodný pro dvě skupiny lidí. 1) pro bohaté co si mohou ty náklady dovolit, těm může životní úroveň na vesnici vzrůst. 2) pro extrémisty, kterým nebude vadit pokles jejich životní úrovně. Při velkých nákladech a platech pod 1/2 průměrného platu to tak totiž pravděpodobně dopadne.............. domorodé vesničany nepočítám.

Ve městech sice v ceně za každou zajištěnou životní potřebu někomu platíte (včetně jeho zisku), ale zároveň platí, že cena při "velkovýrobě" klesá.

Dřív než někdo bez zkušeností odejde na venkov, tak by se nad tím měl pořádně zamyslet. Já bych ve městě už žít nechtěl, ale zároveň si dokážu přiznat, že ten luxus života ve zdravém a klidném prostředí něco stojí.