Nedávno se na ČT24 v Hydeparcích (diskusní pořad) objevili profesor ekonomie Milan Zelený ze Zlínské university, žijící a působící dlouho též v USA, a RNDr. Václav Cílek, geolog, klimatolog, spisovatel, filosof, překladatel ... . Prof. Zelený mluvil hlavně o ekonomii v současné krizi, dr. Cílek o všem možném. Oba však měli ve svých vystoupeních pasáž, která dost souvisí s permakulturním způsobem života.
Prof. Zelený mj. říká asi toto: V dávné minulosti se drtivá většina lidí zabývala zemědělstvím, jako zdrojem obživy. S růstem efektivity zemědělství vznikl přebytek lidí, který mohl posloužit jako lidská základna pro průmysl. Ovšem i průmysl se postupně vyvinul a potřeba lidí v průmyslu klesala. Načež se objevil sektor služeb, do kterého se přesunuli nadbyteční lidé z průmyslu. V současné době tedy existují 3 produktivní sektory, zemědělství, průmysl, služby a dále existuje 4. sektor, kde lidé nacházejí uplatnění. Tím je stát. Tento sektor je ovšem neproduktivní, neboť je placen z daní, vybraných v zemědělství, průmyslu a službách. Podíl státu tudíž nemůže příliš růst, neboť by je finančně zbývající tři "neutáhly". Dnešení doba se dost zásadním způsobem mění, protože i ve službách dochází k poklesu počtu lidí. Spousta služeb se totiž dá obstarat bez potřeby lidské síly (viz např. klasická pošta versus e-maily). A tak vzniká početná skupina lidí, která se nemůže nikde uplatnit. Co s tím? Prof. Zelený si myslí, že se lidé budou muset naučit (cituji):
- starat sami o sebe,
- naučit se podnikatelským, samoobslužným aktivitám,
- aktivitám lokálních komunit. Bude se přecházet z globalizace na lokalizaci.
Dost podobně vidí dnešní vývoj i dr. Cílek. Bude nutno najít zaměstnání (není myšlen pracovně právní vztah) pro spoutu lidí. Spousta lidí zchudne. V budoucnu vzroste význam osy: rodina komunita - místo. Vzroste význam samozásobitelství.
Pasáže, o kterých byla řeč jsou mezi 11.-13. minutou pořadu (Zelený) a od 11. do 18. minuty (Cílek). Dr. Cílek byl ostatně dobrý celý, jako obvykle.
Tolik prof. Zelený a dr. Cílek. I když pojem permakultura nepadl explicitně ani v jednom z pořadů, lze rozpoznat, že oba v zásadě o permakultuře hovoří a představují si ji jako cestu pro lidi, kteří se v současnosti nemohou uplatnit ve výše popsaných sektorech 1-4. Lze tomu rozumět tak, že vznikne sektor lidí, kteří žijí relativně nezávisle na okolí (nazvěme to pracovně 5. sektor) - sektor permakulturistů. S tím nutno souhlasit.
Otázkou je, jak to udělat. Především lidé postižení tím, že jsou "nadbyteční", nebo i ti, kteří se rozhodnou dobrovolně žít jinak, musí mít vůli naučit se něco nového. Zde budou důležité znalosti a dovednosti. Znalosti těch, kteří už víceméně soběstačným životem žijí. Nebo těch, kteří permakulurně žili v minulosti docela nedávné (např. generace našich prarodičů). Opráší se stará řemesla, vzniknou nová. Učitelé permakultury budou mít práce na léta.
Nezaměstnaní musí pochopit, že jejich pracovní místa zmizela a už se nikdy neobjeví. Chudnoucí stát bude mít stále méně peněz na sociální politiku. Úbytek pracovních míst je obecný jev v globalizované společnosti a žádné tzv. investiční pobídky s tím nic moc neudělají. Což se ovšem z mainstreamu nedozvíme. O pojmu permakultura také ne. A tak další podmínka pro to, aby mohl vzniknout 5. sektor je propagace, popularizace. Mainstream je pro tyto účely nepoužitelný (i ten veřejnoprávní), má jiné cíle. Asi by byla cesta použít místní tisk, šíření po internetu.
Nutnou podmínkou pro to, aby se lidé mohli uplatnit v 5. sektoru je ovšem materiální základna. Tedy hlavně půda. To bude problém.
Není to zdaleka nedostatek vhodných pozemků za přijatelnou cenu. Řekl bych, že těch je dost. Ovšemže nejsou blízko větších měst, škol, pracovních příležitostí. S jistou mírou odloučenosti by měl kandidát soběstačnosti počítat. Problémem je legislativa. V současné době máme neskutečně tuhé zákonodárství ohledně staveb. Na co by byla kandidátu soběstačnosti půda, kterou si pořídí, pokud mu zákony nedovolí si na ní postavit příbytek. Kdo někdy vyřizoval stavební povolení ví, jaké jsou to galeje, kolik hloupých (na tomto výrazu trvám) potvrzení je nutno mít ke stavebnímu povolení. Jistě, s nějakými omezeními je třeba počítat. Není např. možné si postavit dům pod vedením VN, to je pochopitelné. Ale na co ty intravilány, extravilány, územní plány, když tyto slouží hlavně úředníkům, aby měli co dělat? Existuje u nás spousta míst, kde osídlení je rozptýlené, nebyl to problém v minulosti, proč by to měl problém v budoucnosti? Krajina, kde je rozptýlená výstavba vypadá dobře (Valašsko, Vysočina - někde, Český ráj). Navíc uvažujme, jaký dům připadá v úvahu pro permakulturní bydlení. Malý, úsporný, z přírodních materiálů. Jejich případná likvidace z nejrůznějších důvodů (např. vykoupení z přesně definovaného veřejného (nikoli nějakého lobbystického) zájmu) by neměla být problémem. Neměl by existovat důvod, proč by měl zákon prostřednictvím úřadu zakazovat výstavbu soběstačného bydlení komukoliv kdekoliv, kromě přesně definovaných a relevantních omezení (přírodní rezervace, vodní zdroje atd.).
Jiný problém je škola. Stoupne význam domácích škol. Permakulturisté z odlehlých oblastí nemohou vyžadovat, aby jim stát garantoval dopravu jejich dětí do kamenných škol. Na druhé straně by měl zákon umožňovat snadný přechod dětí na domácí vyučování. Do školy by občas měli chodit spíš rodiče, aby věděli co a jak učit své potomky.
Zákonodárství není připraveno na nárůst počtu lidí v sektoru 5. To ovšem nezmění nějaký ten Hydepark ani článek. Mohla by s tím (snad) pohnout masa lidí, kteří budou informovaní, budou mít zájem a budou vyvíjet tlak potřebným směrem.
Cesta směrem k soběstačnosti nebude pro každého. Člověk bude muset být ochoten změnit svůj život, učit se nové věci, být relativně mladý (alespoň duchem), přiměřeně zdravý, přiměřeně inteligentní. A být si vědom, že radikální změna životního stylu bude navždy, nelze to vidět jen jako provizorium. Ostatně je znám příklad osídlování Ameriky, kdy osadníci neměli nic jiného než to cosi vezli s sebou. Povedlo se. Tím spíš by se měl povést přechod k jinému způsobu života značné (perpektivně valné) většiny obyvatel v podmínkách existence rozvinuté a fungující infrastruktury.