Samodiva: Nejdůležitější je, aby celá společnost jako celek žila udržitelným způsobem. Pokud to tak není (a bohužel to tak opravdu není), začne nám s každým výpadkem nějakého neobnovitelného zdroje něco kriticky chybět. Pokud by tu situaci mohlo vyřešit, kdybychom se uskrovnili, byla by to ještě paráda. Jenže ti, kteří jsou zvyklí na určitý životní standard, si dobrovolně jen tak něco neodepřou a i kdyby, nebude to stačit. Někdo bude muset z kola ven. Říkat bohatému, že je jeho životní styl neudržitelný, je stejně marné, jako říkat alkoholikům, kuřákům nebo feťákům, že si ničí zdraví. Nebo lovcům adrenalinu, že je jejich zábava nebezpečná. Naprostá většina nemá vůli nebo ani motivaci s tím něco dělat. Naopak - s jídlem roste chuť. Co stačilo včera, je dnes čajíček. Tyto lidi spojuje jedna vlastnost - bezohlednost vůči ostatním. Nelze tedy čekat, že se dají na PK dobrovolně. Dokud budou nacházet někoho, kdo za ně bude ochoten pracovat, budou nedostatek zdrojů odnášet ti nejslabší. To je taky jeden z důvodů, proč by lidé měli více používat rozum. Mnozí se nechají vydírat a tak jen zhoršují vlastní životní situaci. Kolik lidí si pořídí dítě dřív, než mají jasno, jak ho uživí? Pak se snadno stávají rukojmím parazitů. Každý ústupek je pro parazita znamením, že může ještě přitvrdit. Hrajeme podivnou hru o tom, kolik si toho jedni nechají líbit a co si ti druzí mohou dovolit. Je to hra o rozdělení sebevědomí, nikoli schopností. Řada manžerů, které poznávám, nerozhodují, ale sní. Neptají se, co je a není možné. Místo aby zkoumali, kdo a za jakých podmínek by jim jejich přání mohl splnit (pokud vůbec) a vybrali dodavatele, který se jim jeví po všech stránkách jako nejslibnější, uzavřou smlouvu s první firmou příslušné odbornosti a předpokládají, že ta v daném termínu dodá, co slíbila. Jenže často i v takové firmě šéfuje snílek nebo zoufalec, který podepíše cokoli, jen aby dostal zakázku. Nebo prostě proto, že vidí jen ten balík, co mu má přijít na účet, ale nemá páru o práci svých lidí a její náročnosti. Z výsledku pak mají radost akorát "právníci". Čest a sláva těm nemnohým, kteří si ty uvozovky nezaslouží.
Za vynikající návod k PK považuji Evangelia z Nového zákona. První zahradou, kterou je třeba překopat, je totiž naše nátura. Nezměníme-li svůj přístup k hodnotám, budeme jen místo nějakého haraburdí nebo software vyrábět zeleninu. Šanci na přežití má ten, kdo svůj život postaví na pevných základech, tak jako ten moudrý muž, co si postavil dům na skále a ne na písku. Mamon nemůže být cílem ani pánem permakulturníka. Nikoho neuživí a snadno mění majitele. Kdo je toho schopen, má žít v celibátu. Ostatní ve věrném svazku. Má to přinejmenším tu výhodu, že člověk pozná podle nedostatku potravy, kdy už se rozmnožil dost. A optimismus je třeba. Ne jako nedostatek informací, ale jako víra, že jednou bude líp a že by byla škoda to dnes zabalit.