"Je mi fakt ukradený, kolik lidí kvůli mému stylu života musí být zavřeno v králikárnách panelového typu." ...to je zajímavý přístup. Není to náhodou permakulturní etika?
Zdánlivě bez souvislosti s věcí malá vsuvka. Když on chce jet na hory a ona na vodu, nebo když dva vedou spor o to, je-li lepší škodovka nebo peugeot, nebo je-li lepší na svíčková či šnycl, tak se ve všech případech jedná o nerozhodnutelný spor. Jednoduše nelze říci, kdo má pravdu.
Pokud jardovi bon jovimu nevyhovuje život v paneláku a nakupování v supermarketu a někomu jinému ano, tak je to také nerozhodnutelný spor.
Pokud se někomu líbí dělat na svém statku a jinému projektanta ve městě, nic proti jednomu ani druhému. Jedná se o osobní prefernce a o tom se spor vést nedá. Nedá se ani vést spor o tom, který způsob je udržitelnější. Udržitelnost totiž nějakým způsobem souvisí s mírou narušování a vyčerpávání životního prostředí lidmi, jako celkem. K tomu každý přispívá určitým dílem. Ale v žádném případě nelze obecně říci, že u samostatného zemědělce je tento podíl menší, než u obyvatele panelákového bytu.
To je celé. Ostatní teze z Tvého příspěvku komentovat nebudu, neboť se snažíš polemizovat s něčím, co jsem neřekl.
Jen krátce: Panelákový život nijak neprosazuji, v paneláku jsem v životě nebydlel a ani bydlet nehodlám.
Do supermarketu chodím, samozřejmě nekupuji vše, co tam vidím. Chodím i do malých krámků. Nevím, jestli Ti neuniklo, že tam mají v drtivé většině stejný sortiment, než v tzv. supermarketu. Stejná mouka, stejný cukr, stejné chleby, stejné máslo z Polska, stejná Černá Hora. Výběr zpravidla menší, ceny vyšší. Že se Tobě tzv. vozíčkování nelíbí je jen Tvůj osobní názor. A o tom se, jak jsem výše se moc polemizovat nedá. Ten je nějaký a lze ho vzít pouze na vědomí.
jarda bon jovi říká:
No, pro mne to nepochopitelné je. Ale jináč máš pravdu. pokud ti vyhovuje život v králikárně a supermarketové lahůdky, nic proti. Pokud je však na výběr, volím cestu soběstačnosti, v přírodě a na vlastní půdě. Je mi fakt ukradený, kolik lidí kvůli mému stylu života musí být zavřeno v králikárnách panelového typu. Každej je totiž svého štěstí strůjcem, a pokud považuješ život v králikárně a městě vůbec za vrchol štěstí, pak to musíme respektovat.
Já spal v paneláku jednou, když jsem byl na návštěvě za mojí milou a dodnes slyším toho čůrajícího souseda, kýchajícího souseda a souseda ve výtahu či kuchyni.
Já to světlo života v paneláku zažil, a dojemnost toho bytí mi vehnala slzy do očí. Možná to je, trvale udržitelný, ale pro mne nesnesitelný. stejně jako vozíčkování v supermarketu. Raději vyhledám menší krámek a koupím, co potřeba, i když toho mnoho není. Lidská ¨stránka malých kvelbů je pro mne půvabnější, než ekonomické benefity hyper a supermarketů.
A že všichni nemůžou žít v přírodě, jako já? no, to je přeci dobře, ne? Klid, pohoda, ptáčci, stromy, žádní hulákající idioti.... myslím, že je vše tak, jak má být.
Všichni nemůžou být veselí a štastní, sytí a spokojení. Pokud však je na výběr, můžeme novicům poradit, jak na to, stejně jako ty můžeš poradit, kterak být šťastný v králikárně. Každej chleba je o dvou kurkách.
