Je umění užité a umění neužité. Srovnávat neužité je s věcmi, které skutečně k něčemu jsou, je jaksi nemístné. To je jako ptát se, k čemu je (kromě dělání dětí) milování. Jednoduše umění některým lidem dělá dobře na duchu, to je vše. Je to málo? Zahrada nebo obraz, člověk by měl umět ocenit všechno.
Ad alternativa: všechno se muselo jednou vynalézt, objevit, tohle je na nás.
Keramiku taky dovedu, teda ne točenou, na tu nemám kruh, ale v ruce zmáknu dost. Co by to bylo?
jarda bon jovi říká:
no jo, ale co je to umění? Čím se liší umělec , malíř kubismu nebo surealismu od zedníka, který vyvede nádhernou křížovou klenbu, učitelky v mateřské škole, která empaticky komunikuje s dětma, nebo designérem, kterej navrhne zahradu v souladu s přírodou....
Já považuju za umění žít v pohodě, klidu a veselosti, nikomu na obtíž. V současných knihovnách se o alternativě nedozvíme nic, páč po tom pasu víc než 20 let.
Umění v galeriích může bejt riskantní. pořiď si svoji galerii a máš klid. Umělci jsou cenění až po smrti, to ví každý dítě.
neděláš do keramiky? měl bych kšeft....¨....
