Tohle je autentická definice ze stránek Jaroslava Svobody, kopíruji:
Definice rodového statku: Rodový statek je pozemek o rozloze hektar a více, skládající se z mnoha přírodních a užitečných prvků, jako je ekozahrada, sad, louka a les. Je ohraničený volně rostoucími živými ploty z původních druhů keřů, které mohou být v případě potřeby doplněny o další řadu vyšších dřevin fungujících jako větrolamy. Výsadba a pěstování všech plodin je založeno na principech permakultury a přírodních metodách hospodaření. Ovocné stromy se mohou pěstovat pravokořenné, bez řezu a jiné údržby, jejich zdraví a hnojení zajišťuje pestrost vhodně zkombinovaných rostlinných společenstev. S minimem práce je tak možné nejen zásobovat zdravou potravou celou rodinu, která zde trvale žije, ale vzniká i mnoho přebytků na rozdávání, zpracování nebo prodej. Rodovým statkem tedy rozhodně není myšleno žádné velké stavení typu současných a minulých vesnických statků, ani farma na větší chov zvířat. Každá ekofarma může v sobě zahrnovat i rodový statek a každý rodový statek může obsahovat ekozahradu. A každá ekozahrada může obsahovat krásný domeček z přírodních materiálů, plus spoustu dalších prvků, o kterých pojednávají stránky www.ekozahrady.com.
Definice je myslím celkem jasná, je v ní řečeno, co podle autora je rodový statek a co není myšleno rodovým statkem. Dobrá, můžeme tleskat a můžeme kroutit hlavou, konečně jako kdykoli jindy.
Domnívám se, že hlavní kámen úrazu této definice (tohoto pojetí, této představy, tohoto snu, tohoto ideálu - každý nechť zaškrtne dle vlastního založení) je věta: S minimem práce je tak možné nejen zásobovat zdravou potravou celou rodinu.
Co je to minimum práce?
Co je to zásobovat?
Co je to potrava?
Co je to celá rodina?
Tohle není žádné zbytečné slovíčkaření, pokus se takové pojmy nevyjasní, budeme jeden mluvit o voze a druhý o koze a Kocourkovští proti nám budou einsteinové :-)
Je minimum práce to, že nedělám nic, nebo to, že dělám, co mě baví, nebo to, že deset let dělám a zbytek života promedituju - nebo že se jako mnozí naši prapředci neshrháme nádeničinou už ve čtyřiceti?
Je zásobovat to, že tu uzobneme a tam ochutnáme, nebo že tu a tam pošleme tetičce košík ořechů, nebo že si budeme pěstovat část svého jídelníčku, a nebo že kromě soli budeme jíst jen a výhradně to, co sklidíme na vlastním pozemku a jinde ne.
Je potrava jen to, co sníme, nebo k tomu máme připočítat i nádoby, sýpky, sklepy, oheň a jeho potravu? Mimochodem, co je to větší chov zvířat?
Je celá rodina rodinou vícegenerační, nebo je to rodina jen elementární, nebo je to soužití přítele s přítelkyní, přičemž on/ona se po dvou, tří, pěti letech či v jiném intervalu mění (pokud v mém příspěvku bude někdo hledat nějaký osten, to je on :-) ), nebo je to skupina (parta, společenství, komunita, sekta, banda, oddíl) samostatných lidít, některých spárovaných, některých sigles?
Se Svobodovou definicí můžeme souhlasit/nesouhlasit, může se nám líbit/nelíbit, důležité je, jakým způsobem ji interpretujeme, protože jinak se prostě nikdy nedomluvíme.
Znovu opakuju (QNX, už chápu, proč si připadáte jako kolovrátek :-) ), že čtenář čte z textu to, co v něm chce najít: v tomto případě především minimum práce (kdo netouží po pohodičce?), přebytek produkce (kdo by nechtěl být zajištěný?) a krásu a zdraví (krásný domeček z přírodních materiálů - no, nekup to!). Odstrčíme-li na chviličku své emoce (ducha a intuici) stranou, měla by vyvstat klíčová otázka: Je tohle možné i jinde než na ostrově Utopia? Odpověď jistě není pro každého stejná, protože jsme různí, máme různé možnosti atd., ale měli bychom si odpovědět s jasnou a otevřenou hlavou (o srdci nemluvě).
