Eliška M.: "... Akorát tam je pak problém s živočisnými produkty. Nejsem vegerarián, ale pro mnohé lidi tohle je právě překážkou. Pro mne konkrétně je důležitý způsob chovu zvířat a jejich mírumilovná smrt, nevadí mi jíst maso, ostatně tím těmto zvířatům dáváme život. Ale to je jiná kapitola, jak píšu - pro mnohé jsou produkty se zvířat překážkou a neberu jim to."
Podobné postoje má často na svědomí tunelové vidění světa. Vegetariáni obvykle argumentují láskou ke zvířatům. Představa myslivce, který uloví zajíce nebo kus vysoké jim připadá drastická. Ale zajímala by mne jejich představa o "mírumilovné smrti" zvířete, které v souladu s přírodou zaživa rozsápe třeba smečka vlků. Že je člověk všežravec a vrcholový predátor, to je dáno přirozeným vývojem. Vegetariánství je postojem dnešního člověka, nikoli dílem přírody. Tedy snad s výjimkou nemocí typu celiakie, které brání některým lidem jíst maso. Co se mi nelíbí na průmyslovém chovu a zpracování masa je fakt, že zvířata prakticky svůj přirozený život nepoznají a že takové linkou zpracované kuře má často polámané kosti. Ovšem pokud jde o jeho usmrcení, nevidím podstatný rozdíl mezi smrtí useknutím hlavy sekyrou na špalku a bleskovým odříznutím hlavy rotujícími noži na lince, kde je kuře navíc ještě předem omráčeno elektrickým výbojem. Každopádně kuna nebo liška po vpádu do kurníku to humánněji neprovede. Předpokládám, že tou mírumilovnou smrtí nemyslíte nechat zvíře skonat přirozenou smrtí stářím a pak je teprve sníst. V opačném případě je nutný nemírový útok na zvíře. Lze jej ovšem provést s různou mírou krutosti. Asi nejsympatičtější je mi z tohoto pohledu zabíjení králíka, který je před smrtí stejně jako mnohokrát při vyklízení kotce vytažen za hřbet, pohlazen a pak rychle zbaven života ránou rukou za uši, která mu zlomí vaz. Paradoxně zde může ublížit více útlocit, pokud není ráda dostatečně jistá a silná.
"Férový obchod nevím, ráda bych se v něm vyznala a zjistila, jak to vlastně chodí, jestli to není jen klamání spotřebitelů. Zatím však nemohu soudit. To samé všechny bio produkty."
O Fair Trade vím jen něco málo, tak se předem omlouvám za případné nepřesnosti. Jde tam o to, že západní svět zneužívá rozvojové země jako zdroje levných surovin. Tamní obyvatelstvo pak za almužnu tyto suroviny dobývá, ale nemá šanci uspět na západních trzích s produkty z těchto surovin vyrobenými, s vyšší přidanou hodnotou. Suroviny zpracuje velká firma a prakticky veškerý zisk si ponechá. Tím se dál rozevírají nůžky mezi bohatým vyspělým světem a chudými zeměmi, kterým vlak kapitalistického pojetí úspěchu už dávno ujel. Fair Trade je hnutí, které umožňuje prodávat výrobky z rukou těchto chudých lidí na vyspělých trzích za vyšší cenu, která umožňuje těmto lidem další rozvoj podnikání, byť není konkurenceschopná. Tedy, kupujete-li výrobek Fair Trade, přispíváte pracujícím chudým. Za stejnou cenu si můžete koupit více podobných výrobků od průmyslového giganta a možná i ve vyšší kvalitě. Fair Trade tedy není zárukou vyšší kvality jako to má být u spousty jiných označení (Bio, Klasa, atd.). Je to něco podobného, jako oznámení typu: "Koupí tohoto výrobku přispíváte částkou 1Kč nadaci X.Y." Klamáním spotřebitele by byl případ, kdy je jakákoli značka na výrobku v rozporu s jeho původem. S nepoctivci je třeba počítat všude.
"Každopádně jedno je jisté - největší problém je v přelidnění planety a díky tmu v omezených zdrojích. Bohužel kdyby každý Čech žil pouze z toho, co si vypěstuje nebo z místních surovin, tak Češi brzy pomřou..."
Na tom přelidnění se shodneme. Ovšem musíme hledat cesty, jak přežít z místních zdrojů, i když to štěstí nebudou mít všichni. Netýká se to totiž jen Čechů. Objevem fosilních paliv získalo lidstvo výhodu, kterou dodnes využívá nerozumně a nehospodárně. Na tom stojí "úspěch" celého tzv. vyspělého světa i dnešní populace. Pamatuji doby, kdy u nás byly banány a pomeranče skoro jen kolem vánoc a melouny jen v létě. Vše se prodávalo v omezeném množství. O kiwi, mangu, avokádu a jiných exotických druzích ovoce jsem neměl ani tušení. Dnes je to k mání celoročně v několika marketech v mém malém 15 tísícovém městě. Nemám důvod bát se smrti hladem, kdyby se to k nám nevozilo. Stejně tak by nás nezabilo, kdyby k nám např. Norma nevozila německou mrkev, zatímco naši prodává za hranicemi třeba Lidl nebo Penny. Nebýt tohoto nesmyslu, nedostali bychom se do situace, že naše zemědělská půda nestačí k naší obživě a přitom to skoro nikdo neví, protože se orientujeme podle stavu pultů v obchodech. Na globalizaci mi vadí i masívní míchání kultur. Každý národ či kmen by si měl udržovat vlastní tradice a měnit je jen na základě vlastního rozhodnutí. Chtějí-li indiáni v Jižní Americe, Nágové v Indii, křováci v Africe nebo Papuánci na Nové Guinei žít nazí, proč jim vnucovat naše textilní výrobky? Komu jejich nahota vadí, ať zůstane doma a šatí si vlastní manželku. Ta toho nebude mít nikdy dost.
Mnoho zemí už přísně kontroluje dovoz potravin, zvířat a rostlin, protože touto cestou se přenášejí choroby, škůdci a nepůvodní druhy, které mohou nadělat v tamním prostředí pěknou paseku. Afričtí pytláci by nezdecimovali stáda nosorožců, slonů a jiné zvěře, kdyby nebylo poptávky z jiných zemí. A ta by nebyla zdaleka tak rychle sycena, nebýt velkoobjemové a velmi rychlé dopravy, kterou umožňuje ropa. Vlastnosti exotických zdrojů bychom měli zkoumat a naučit se vyrábět uměle jejich účinné látky, pokud za ně není náhrada v místních zdrojích. Obchod s nimi by měl být tou poslední možností. Kdyby se navíc odehrával za skutečných nákladů, málokdo by si koupil něco z opačné polokoule, pokud by se bez toho mohl obejít. V permakultuře se snažíme hledat možnosti, jak uspokojit naše potřeby udržitelným způsobem. Globální trh v současném měřítku udržitelný není.
Celá řada produktů nebo jejich složek se prodává jen proto, že lidé zapomněli na finty našich předků. V několika příspěvcích byl zmíněn ocet. Ten lze vyrábět z několika místních surovin s různou vůní a chutí a je přitom velice univerzálním prostředkem. Bezvadně odmašťuje, což se hodí při mytí oken, nádobí i mastných vlasů. Současně dezinfikuje mytý povrch (např. opět mytí nádobí, chladniček, apod.). A dává mnoha pokrmům správnou chuť. Nedivil bych se, kdyby se ozvala spousta jeho nadšených uživatelů s dalšími možnostmi využití. Přitom cena octa, zejména toho kvasného lihového, je mnohem nižší, než u spousty výrobků domácí chemie a kosmetiky, které se mu účinností nikdy nevyrovnaly. Hrozně mne pobavila jedna z reklam, kterou jsem nedopatřením (běžně vypínám zvuk) zaslechl. "Mami, ty ještě používáš na okna ocet? Zkus ...." a nabízí jako náhražku cosi s "efektem octa" asi tak 10x dražšího. Něco jako "sóda efekt" v pracím prášku. Neboli jak by si chudáci výrobci vydělali své miliardy, kdyby nám neprodali obyčejnou a běžně dostupnou chemikálii pod novým názvem za mnohem vyšší cenu. Navíc s nižší účinností, abychom ten šmejd kupovali v hektolitrech. Z téhož důvodu se farmaceutický průmysl brání jako čert kříži legalizaci konopí. Už jen proto, aby z nás netěžili podvodníci, bychom měli oprašovat dávné recepty a hledat způsoby, jak dělat vše, co potřebujeme, co nejpřirozenějším a dostupným způsobem, s využitím místních zdrojů. Důvodem k přidávání exotických ingrediencí do různých kosmetických přípravků často není jejich nenahraditelnost, ale levná půda a pracovní síla v zemích, kde se daří určitému druhu rostlin. Koupí takových výrobků přispíváme nejen k vykořisťování levné pracovní síly, ale i k devastaci původní přírody monokulturními plantážemi.