Hračky formují děti, jejich vztah ke světu. Všechny děti z města, které jsem nechal vyrábět, si s velkým zaujetím pro věc udělaly panáky z obyčejných polínek do kamen. Naučili se při tom lepit, vázat, a prvně v životě zatloukly hřebík. Při rozvíjení vyprávěného příběhu nad hračkou jim můžeme předávat hodnoty, kterých si patrně nejsme ani zcela vědomi a které si dál v budoucnu mohou žít svým vlastním vývojem, protože se vsákly do těch nejcitlivějších vrstev kam není snadné pohlédnout a něco tam korigovat. *** Jaké máte vy zkušenosti s dětským zájmem, výchovou a rukodělnou výrobou originálních hraček?

Prohlédnuto: 560 x

Odpovědět

Odpovědi do této diskuse

Tuto pomůcku používá ekologicky zaměřená liberecká neziskovka Čmelák - děti se učí uvažovat o prvcích krajiny a o jejich skladbě...

Zkušenosti jakože konstruktivně pozitivní? :) Když se mi děcka nepodaří odradit zjevem, bručením a předstíráním mentálního postižení, daj se s nima vázat makové panenky nebo panenky z rákosového/kukuřičného listí, listoví skřítci žaluďáci, taky jde stavět skřítčí chajdaloupky v kořenech pod stromem a shánět jim zasoby semínek na zimu. A když rodiče nedej bože vydaj děckám i  nože, tak je fajn ukázat vyřezávání jedlých zvířátek/kytek z ovoce a zeleniny a pak se potichu odplížit. Přičemž s holkama nebo aspoň trochu smíšenou skupinou je možné něco takového dělat prakticky vždycky, ale jak to jsou jen kluci, tak je nezajímá nic kromě nejrůznějších způsobů devastace okolí. Takže pak buď vrátit rodičům nebo je odtáhnout někam ven a zabavit kontrolovanou likvidací přírody. 

Jakože..  vyvrátit soušku... , ukázat breberky v trouchu a pod kořeny, pokecat něco o zvířatech, lovení a pravěku, nebo v naprosto nejhorším zadat "Úkol" ala expedice Apalucha. Tj. ve stylu  "hrajem na vojenské průzkumníky, máte hodinu na zamaskování a pak projde hájkem nepřátelská hlídka a koho uvidí ten je "mrkef" (To jakože mrtev)  Sice pak následují scény a od maminek, ale co už. 


Jo a když jsme někde venku, tak mi přijde šikovné jim dám nějakou časovou a prostorovou perspektivu. Jakože: děcka, jdeme tudy a tudy a když byla vaše maminka malá jako vy, tak to tady vypadalo skoro uplně stejně, ale támhle za padesáti kopcema kde končíme my a začíná Rakousko, tak tam jak teď není vůbec nic bejvával vysokej plot co nešel přelézt. A ten se táh od nevidím do nevidím a byla tím obtočená celá země kol dokola. A skoro nikdo nesměl ven. Leda za odměnu. A před tím, když byla vaše babička malá jako vy, tak sice nebyl žádnej plot ale byla válka a všemu u nás šéfovali němci. A všichni je museli poslouchat. Ve městě i na vesnicích..  A komu se to nelíbilo a neco řek tak ho bud chytli a odvezli do vězení nebo si musel sbalit raneček a po téhle cestě jak teď jdem utekl nahoru do lesů. A tam si někde v dolíku vyhrabal pod smrkem zemlianku a schovával se tam až do konce války. A tudy dolů po proudu bejval mlejn a v něm mlynář a za tím ti utečení z lesa chodívali v noci pro mouku..

A vezmu to přes prababičku a kníratýho císaře, co pořádal hony, přes císařovnu Terezii z Vídně, co je za sto kopcema táámhle.. (počátám to na kiláky. co kilák to kopec aby mě tak snadno nedostali)  co měla spoustu princezen a princátek, a robotování a dráby, a různá povstání, husity, Žižku, krále a králíčky .. to celé s naivní ideou, že se mi někdy podaří propracovat až po kelty a třeba mamutíka a dobu ledovou kde se už děcka zase nějak chytnou skrze filmy od Pixaru nebo kdo Dobu ledovou dělal. Ale to se mi zatím nikdy dobře nepovedlo.

Nicméně to fungule. Chronologii, směr a vzdálenost prckové jaksi berou. Zajímá je to. A je to pohádka kterou není třeba pracně vymýšlet a lze ji rozvíjet libovolnám směrem podle toho co je zaujme. Taky jim to dává ideu, že věci se časem mění a že si lidi obcas musej poradit jinak, než byli doposud zvyklí.

Odpovědět do diskuse

© 2019   PermaWeb   Využívá technologii

Odznaky  |  Oznámit problém  |  Podmínky služby