Někteří prognostici (asi bychom je mohli označit za technooptimisty) tvrdí, že při dalším technologickém vývoji nastane tzv. Peak Stuff, vrchol hmotné spotřeby, a pak se naše potřeby budou už jaksi "odhmotňovat" a "zjemňovat". To by nás ekology mohlo těšit, ale...

celý článek najdete tady: 

http://www.permakulturacs.cz/index.php?option=com_content&view=...

Prohlédnuto: 1051 x

Odpovědět

Odpovědi do této diskuse

Mám to, děkují oběma.

---------------------------------------

Nesouhlasím. Není to převážně ve společnosti, ale převážně v nás. Dál - na změnu sdílené "sociální tradice" je zapotřebí nejmíň jedné generace.. (a to za extrémě změněných podmínek)  A protože člověk v těchto věcech jedná nikoliv racionálně, ale podle narativů převládajících v jeho podvědomí a sociálním okolí, dávalo by mi smysl začít od příběhů, které zprostředkováváme dětem. Protože je to formuje pro zbytek života.

Populární kulturu nesleduju, ale zvenku mi přijde, že převládající typ narativu je strukturován typicky nějak takhle:

- původně obyčejné dítě se díky nějaké prostředím zaviněné události (kousanec radioaktivním pavoukem/upírem, předčasný odchod milionářské rodinky z kina a následné ozbrojené přepadení nervově labilním lapkou, ) stane obětí/vyvolencem osudu a superhrdinou se zvláštními schopnostmi.

- Dík své odlišnosti (tohle je možná ta nejhorší část ) je automaticky izolován od svých vrstevníků a stává se outsiderem.

- Aby po tomto zásahu osudu získal sebedůvěru/dívku/společenský status/pomstu spoléhá na nově získané superschopnosti, které musí před závistívým okolím pokud možno skrývat.

- Super schopnosti jsou často získané naprosto bezpracně a okamžitě.

- Po zbytek života pak cítí neodolatelné nutkání/morální povinnost zachraňovat celý svět.

- Ať zachraňuje cokoliv, zachraňuje prakticky výhradně násilím.

- Svět zachraňuje možno obden a mávnutím ruky/kouzelné hůlky.

tenhle typ narativu podle mě automaticky vede k patologické neschopnosti řešit reálné problémy a taky k mindrákům a schíze

Dávalo by mi smysl, kdybychom děti vystavovali spíš příběhům vystavěným na realitě světa ve kterém budou žít. Například :)

- Kousanec pavoukoupírem klidně ano, ale místo proměny na spidermana třeba šok a alergickou reakci. (Reality check. Bad shit happens. )

- Místo zvláštních schopností třeba obyčejný hafan co dovede kamarády (Děcku se tu vrací citové a jiné investice do okolí. Žádné dary z nebes!)

- Kamarádi zmámené ditko dotáhnou k tajemnější tetičce (Opět se děcku vrací sociální investice. Tentokrát do kamárádů)

- Tetička děcku pomůže, protože jí jeho táta sem tam nechá dřevo na zimu. Tetička co zná bylinky a dluží laskavost zastaví nekrózu a dítko zachrní. (Zde se vrací investice jeho rodičů nebo širší komunity)

- Dítko bohužel přijde třeba o ruku (Ano, z výchovných důvodů. Bad shit happens. :)

- Nikdo z kamárádů ho zkrze to nemá za obludu, protože jak s rukou tak bez ruky je pořád jejich kamarád a nic moc se nemění!!! (Odlišné lidi nekamenujeme)

- Místo kamenování mu společně vyrobí protézu a dítko se dá dokopy jsa odhodláno a podporováno laskavosti vracet. (Dýchla na ně zubatá - dítko bylo iniciováno.)

- Od té doby se k podivné tetičce občas zastavuje, zajímá se o řemeslo, a za nějakou výpomoc je během příštích mnoha let vzděláváno v řemesle. (Něco za něco, prostě obchod.)

- Během konfrontací s tragickým životem dítko postupně vyspívá a získává oprávněnou sebedůvěru/status/holku/a třeba i tu pomstu. 

Přebarvit, zamíchat, protřepat, opakovat. 

Rozdíl v působení je jasný.  A použít to ke změně sociální tradice by jít mělo, ale kdyby na to byl čas a způsob jak prcky odizolovat od mainstreamového programování. Což mi přijde že nemáme ani jedno, protože ani v náznaku nedoufám, že ta zmíněná masáž mainstreamových médií skončí dřív než bude dávno pozdě. Takže IMHO nezbývá než měnit sebe sama a věřit, že sebe změnit stihnem a že to k něčemu bude.

Já osobně jsem začal totálním oddlužením a radikálním snížením životního standardu. A mám se jednoznačně lépe.

Martin Gross říká:

Sociální tradice, to, jak je keždý jednotlivý člověk nastaven, je natolik zakódováno ve společnosti, že vidím, jako nesmírně obtížné, aby do široké veřejnosti, do CELÉ  společnosti pronikly nové hodnotové žebříčky. Zdůrazňuju CELÉ, protože ten, kdo bude v očích okolní "přes mrtvoly jdoucí" společnosti měkký - to znamená, začne upřednostňovat jiné, trvalejší hodnoty, toho ti s ostrými lokty rozsápou. Jsme nastaveni, až na malé výjimky, "žrát slabé a nemohoucí". Soupeření je jednoduchý důsledek přebytku energie v podobě nafty a virtuálních peněz naší dluhopisové ekonomiky. Je reálné, že se společnost v budoucnu vyburcuje k vzájemné spolupráci, až bude všem nejhůř. Ale nebude to hned. Setrvačnost současných trendů vydím, jako velice silnou.

Až skončí masáž ze strany TV a dalších, pak je šance na úspěch změn. Ale kdo si nechá dobrovolně dnes klesnout zisky? Kdo odstraní reklamu? Potřebujeme dnes naše dědečky a babičky, aby nám povyprávěli, jak správně pečovat o půdu, o domácnost, jak žít bez vytváření dluhu. Snad to stihneme, než nám umřou v důchoďákách. Tak rád bych vybudoval doma vejminek a poslouchal vyprávění své matky, jak s dědou hospodařili na záhumence, bez spalovacího motoru, jen s dvěma kravkami, které byly zároveň potah. Bohužel mi nezbývá na rekonstrukci, protože platím hypotéku....

Honza Kral: Co si mám představit pod totálním oddlužením a radikálním snížením? Mimochodem narativní schéma č. 1 mi do značné míry připomíná starého dobrého Gilgameše, že by dobový pop? :-)

Ty návrhy na nové narativy se mi moc líbí! Přemýšlím, zda by nestačilo se vrátit ke klasice typu krtečka nebo Ferdy Mravence... ale nevím, možná je tam ten étos práce a pracovitosti, na čemž jsem vyrůstala jako dítě za totáče sama,  a to už začíná být z planetárního hlediska dost nebezpečné, ono je lepší zas tak moc nepracovat...

Je rozdil mezi pracovat nepracovat jako zamestnani jak to je ted a mezi pracovat nepracovat doma na tom abych se uzivil z toho co odchovam a vypestuju, no ne?

Eva Hauserová říká:

Ty návrhy na nové narativy se mi moc líbí! Přemýšlím, zda by nestačilo se vrátit ke klasice typu krtečka nebo Ferdy Mravence... ale nevím, možná je tam ten étos práce a pracovitosti, na čemž jsem vyrůstala jako dítě za totáče sama,  a to už začíná být z planetárního hlediska dost nebezpečné, ono je lepší zas tak moc nepracovat...

No to určitě. Jenomže ještě v generaci mých rodičů to znamenalo klučit a vypalovat lesy, ovládat přírodu, vysušovat bažiny, napřimovat a regulovat toky a tak podobně. Mám takový pocit, že do dětí se i v pohádkách hustilo, že je potřeba ovládat a krotit přírodu, aby nám sloužila. Ale nevím, to by chtělo analýzu.

Nejsem uplne pametnik, jen 31, ale mam takovy pocit, ze to co popisujes, nedelali lidi na svych pozemcich, ale spis statni statky. Pamatuju u nas na louce rybnicek, dneska by tomu rikali svejl, rostli v nem vysoky kopretiny a zvonky a motejlove tam poletovali... a pak ho jezedaci zavezli. Ale stejne v tech mistech je mokradlo, takze si nejak moc nepomohli.

Honza Král:

Souhlasím, na překopání našich základních vzorců je potřeba aspoň jedna generace. Trochu se bojím, že jednu celou generaci nemáme. Ne do doby, než se nám to tu po...Adrenalin versus trpělivost? To na velký kasovní trhák nevidím. Jo. Chce to změnu. Bojím se ale, že ty z dětí, které projeví obdiv k takovým "looserům", se tak trochu vyřadí z kolektivu. Myslím, že to všechno ukáže čas. Zatím, kdo nemá to nejznačkovější ze značkového, není tak dokonale člověkem.... V televizi to ukazujou. Tak to musí být pravda.

Vliv vzorů je skutečně neuvěřitelný. Ve vlaku cestou do práce potkávám místo učňů a studentů hvězdy showbyznysu. Jeden čas s námi jezdilo jednovaječné dvojče Paris Hilton. Tedy nechápu, proč si zrovna vybrala za vzor tuhle cérku. Možná jí byla od přírody podobná a stačilo to jen dotáhnout. A možná to byla Mabeline. Jindy je k vidění známá kapitánka roztleskávaček se svými souputnicemi z některého z četných amerických filmů. Kluci si zase dávají záležet, aby vypadali řádně "gangsta" a k jejich image nezbytně patří rap z mobilu, čímž mi lezou děsně na nervy. Já jsem narozdíl od bráchy na image kašlal a materiální nedostatek jsem si kompenzoval jistou záhadností, která mne provázela díky znalostem a fantazii. Hry mých vrstevníků mi připadaly většinou infantilní, lumpárny pod moji důstojnost. Nedávno jsme měli slezinu ZŠ a ještě po 30 letech se mne někdo ze spolužáků zeptal, jestli jsem pořád takovej divnej. Ať vlezu kam vlezu, nikdy nezapadnu. Ledaže se mi podaří trefit na skupinu podobně "divných" lidí. Vlézt do mraveniště v podobě cizího brouka je sebevražda, pokud tím broukem není mšice s medovicí. Obdobně u lidí se počítá, když přinesou na párty flašku. Jinak je vstup pouze pro uniformované. Přesvědčovat společnost, která se honí za mamonem a ráda by pokud možno bez práce žila v luxusu, aby se obrátila na pravou víru? Jistý velmi mocný pán se o to pokouší už od doby, co vyvedl lid Izraelský z Egypta. I když se o něm píše, že pro něj nic není nemožné, zatím nad ním vítězí spíš Toyota. Nepomohlo trestání mečem, ohněm ani vodou. Uběhly tisíce let, tělesné tresty vyšly z módy. Přijde aktualizace software člověka? Možná právě fakt, že žijeme ve věku informačních technologií, tomu napomůže. Média jsou zdrojem názorů mnoha lidí. Potíž je v tom, že přijímají jen informace, které se jim líbí. Aktualizaci jejich software tedy brání něco jako firewall, který nemilosrdně blokuje informace nutné k přežití našeho druhu. Ve světě počítačů dokáže tyto bariéry překonat jen hrstka schopných hackerů. Podobně málokdo bude schopen podat informace lidem tak, aby do jejich hlav propašoval užitečného brouka, který je donutí změnit myšlení.

Jisté je jedno: Kdo nevezme rozum do hrsti a bude si realitu přizpůsobovat své pohodlnosti, pozná ji v celé její tvrdosti. Žijeme ve vesmíru, kde platí zákony, jako je gravitace. Ty si člověk nepřizpůsobí, nemůže je ignorovat ani obejít. Nepotřebují policii ani soudce. Spravedlnost si zjednají samy a neznají dvojí metr. Lidstvo - místo aby se snažilo využít své inteligence k co nejhlubšímu poznání těchto zákonů - zanedbává vědu a ignoruje její nálezy. A neznalost neomlouvá. Tady to platí na 100%.

Martin Gross říká:

Honza Král:

Souhlasím, na překopání našich základních vzorců je potřeba aspoň jedna generace. Trochu se bojím, že jednu celou generaci nemáme. Ne do doby, než se nám to tu po...Adrenalin versus trpělivost? To na velký kasovní trhák nevidím. Jo. Chce to změnu. Bojím se ale, že ty z dětí, které projeví obdiv k takovým "looserům", se tak trochu vyřadí z kolektivu. Myslím, že to všechno ukáže čas. Zatím, kdo nemá to nejznačkovější ze značkového, není tak dokonale člověkem.... V televizi to ukazujou. Tak to musí být pravda.

Odpovědět do diskuse

© 2018   PermaWeb   Využívá technologii

Odznaky  |  Oznámit problém  |  Podmínky služby